Jím je nepochybně nová verze komorního muzikálu Každý má svého Leona mistra Neila Simona. Igor Stránský ho na české jeviště konečně přivedl jako Song pro dva. První rozinka ve voňavém mazancovém těstu zadělaném na úspěch: Překlad Jiřího Joska. Překonal lexikálně i významotvorně starší převod Ivo T. Havlů a vrátil love story Soni Walskové a Vernona Gersche, odrážející nadpracovní vztah Simonových spolupracovníků - hudebníka Marvina Hamlische a textařky Carole BayerSagerové, spoluautorů Songu pro dva (They‘re Playng Our Song) - živost a název. Mandlový oříšek, spíše vánočkový než mazancový: do výpravy Evy Jiříkovské s extravagantními kostýmy byly zakomponované variabilní rolety promítacích ploch na kongeniální videosekvence Jaroslavů Fojta a Hovorky. Klipově postříhané, s přesnou kompozicí detailů obou protagonistů, jejichž hlasové stopy nahrazují se vším všudy sbor. Poklona hudebnímu nastudování Josefa Fojta a Karla Cóna, a jenom na první pohled nenápadné choreografii Radka Balaše. Spolu se Stránského režií získává Song pro dva dynamičnost. Zdá se nám být napsaný včera, i když už má na krku třicítku. A nakonec plná dlaň kešu oříšků s ingrediencemi anýzu, skořice, hřebíčku a zázvoru: Tomáš Šulaj a Pavlína Vašková. U milence Thálie se jeho příbuznost s muzikálem jeví samozřejmou, září v Hradišti už dlouho. Skutečný objev Jeho nová partnerka na jevišti, to je ovšem objev! Vašková právě končí JAMU a na Slovácku vystřídá Alexandru Vronskou, která se vdává - do Prahy. Komisaři Thálie by si měli setsakramentsky pospíšit, aby nepropásli nástup nové muzikálové hvězdy. Ani tón pod partiturou. Její hlasová, pohybová jistota a fyzické dispozice rázem ohrožující divy - včetně Mošovy líhně. Impozantní nástup Pavlíny Vaškové prozářil sál Slováckého divadla. Polovina hlediště se do ní hned zamilovala. Song pro dva je jejím zářivým debutem. Kdyby to autor tušil, přijede se na ni do Hradiště podívat. Bosý, rovnou z Central parku. I v osmdesáti. Jiří P. Kříž