Začnu historkou, která se ke mně donesla… Prý tvoje maminka viděla 1+2=6, když ti bylo deset a měla tenkrát předplatné do divadla. Je to pravda? Co teď říká na to, že v tom hraješ?

Ano, je to pravda, maminka opravdu hru viděla tak dávno. Smála se, když jsem jí oznámila, že v jedna plus dvojce budu hrát. Byla překvapená a těší se, až mě v roli Vicki uvidí. Úsměvné je, že i já si pamatuji, jak jezdila na předplatné, a vždycky mi vyprávěla, co viděla v divadle za představení. Dokonce máme doma ve Zlíně programy ke hrám, které ve Slováckém divadle maminka viděla.

Chodila jsi do Slováckého divadla třeba už jako malá a snila jsi o tom, že tam budeš jednou stát na jevišti…?

Pamatuju si, že jsem s mamkou byla v divadle na hře Little Sister na Malé scéně. Okouzlila mě už tehdy Alžbětka Kynclová, se kterou jsem o deset let později začala zkoušet hru Autista – Moje zatracené nervy!. Ale nikdy jsem si nepředstavovala, že tady budu hrát. Jen jsem vždycky chtěla dělat divadlo, kdekoliv.

Zajímalo by mě taky, kolikrát jsi 1+2=6 viděla ty a co sis pomyslela, když ses dozvěděla, že v tom budeš hrát?

1+2=6 jsem viděla jen jednou. Měla jsem poslední možnost před prázdninami hru vidět, tak jsem neváhala. Těšila jsem se na přezkoušení role a na kolegy, se kterými se skvěle spolupracuje, a moc mi pomáhají. Baví mě to. Jednoduše (úsměv).

Bylo něco, čeho ses bála a jak ses na novou roli připravovala?

Trochu jsem se bála rychlého rytmu hry. V komedii musíte být přesní, naštěstí jsem měla velkou školu od režiséra Zdeňka Duška, při přezkušování role Sally (po mé oblíbené Alžbětce Kynclové) ve hře Nájemníci. Hodně jsem z ní čerpala. A jinak doma u videa a scénáře. Většinou si roli přesně „nachodím“, abych si byla jistá. A drtím text, abych nezdržovala (směje se).

A jak si užíváš samotné hraní?

Hraní si užívám vždycky. Moc mě baví sledovat kolegy. Někdy jsou tak vtipní, že se nejde udržet. Třeba Zdeněk Trčálek při mojí premiéře jeden a dvojky vešel na jeviště a s klidem prohlásil: Jsi nějaká nervózní, ne? A pokračoval ve hře. Je skvělý, jedna z mých velkých inspirací.

Blanka Šmejdovcová