Tereza Novotná jako Tereza v muzikálu Kdyby tisíc klarinetů, Varja v Čechovově Višňovém sadu, Matylda s vyměňovací hlavou v dramatizaci Macourkových pohádek Jak neuvařit hlavu naměkko, Nora ve stejnojmenném rodinném dramatu Henrika Ibsena nebo Linda v brilantní komedii Nájemníci; Anna Pospíchalová jako zpěvačka Agáta v „Klarinetech“, komická Profesorka Cortézová v antiutopii Cybercomics, Raněvská v Čechovově Višňovém sadu či nově nastudovaná Teta z Liverpoolu v komické jazzové opeře Dobře placená procházka, tedy v roli, kterou kdysi jako první zpívala Hana Hegerová. V současné době Anna zkouší roli Kněžny v Jiráskově Lucerně.

Máte za (i před) sebou určitě mimořádně tvůrčí období. Jak se teď, dámy, divadelně cítíte?
TN: Velice dobře, nevím, na co bych si tak postěžovala. Cvičení dělá mistra, jak praví staré přísloví.
AP: Neumím asi rozlišit pocit divadelní a jiný… Cítím se každopádně krásně, prožívám opravdu nádherné  životní období a v poslední době dokonce i stíhám naplno se z toho radovat. Co se však týká divadla, upřímně, vůbec jsem nečekala, že můj návrat po mateřské dovolené, která trvala pět a půl roku, bude v tomto duchu: tak krásné role, a tak různorodé!

Obě vás diváci znají z rolí komických, muzikálových i z postav dramatických. Která z hereckých poloh vás profesně láká víc? Nebo vás přitahuje právě ta rozmanitost, jíž slibuje repertoárové divadlo našeho typu?
AP: Přesně to mě láká, miluji v životě a stejně tak i na divadle pestrost, možnost změny a stále nové výzvy! Naše divadlo v tomto ohledu skýtá ideální pole působeni! Baví mě hrát jeden večer činohru, druhý k tomu přidat tanec a zpěv. Stejně tak mě baví změna z komické postavy do té „vážné“. Člověk v sobě musí najít a stále znovu hledat tolik nových poloh, aby se ve výrazu neopakoval. Taky se mi moc líbí, že je tu spousta hostujících režisérů, kteří vás vždycky posunou někam dál a otevřou nová vrátka.
TN: Ta rozmanitost má pro mě velký půvab. V komediích mě baví, že hned vím, jak jsme co na jevišti „navařili“. Reakce od diváků je okamžitá. Proto si teď s chutí užívám komedii Nájemníci, ve které se diváci nají dosyta a my, kuchaři, jsme za to náležitě odměňováni. Co se týče postav dramatických, baví mě na nich hloubka, do které se musím pokaždé ponořit. Jak při zkoušení, tak při samotném hraní. Už ale vím, že se z té hloubky může někdy pěkně zamotat hlava.

Musely jste v sobě v uplynulé sezóně otevírat nějakou „třináctou hereckou komnatu“?
TN: A to je furt nějaká, zaplaťpánbůh. Leccos se o sobě dozvídám díky své profesi.
AP: Pro mě byla největší výzvou a taky tou nejtěžší prací role Raněvské v inscenaci Višňový sad pod vedením paní režisérky Oxany Meleshkiny Smilkové. Tak jsem musela hledat a otvírat ledaco, hlavně však vydržet ten závěrečný maratón před premiérou. Nebylo to pro mě vůbec snadné, měla jsem chronický zánět dutin, byla jsem strašně unavená, do toho moje dcera Emilka nastupovala do první třídy. Manžel odjel na turné do Japonska (houslista Jiří Pospíchal je členem České filharmonie, pozn. red.) a já hodně trpěla pocitem, že nemůžu být naplno s ní při jejím vstupu do školy. Paradoxně to ona zvládla úplně s přehledem, ale mně bylo těžko na duši. Nakonec to všechno dobře dopadlo... No, tak ať žije divadlo!!!! :-)

Zdá se, že hereckému zrání mateřství více než svědčí. Máte také ten pocit? Jaké je to ale z té druhé strany: jak své náročné povolání vidíte vy, vaše nejbližší okolí a co říkají na divadelní prostředí vaše děti?
AP: Začnu od konce… Moje děti divadlo a vše kolem milují, je pro ně svátek, když můžou jít se mnou třeba na korepetice před muzikálovým představením. Mají rády divadelní kolegy, jejich děti, cítí se v divadle moc dobře. Emilka viděla skoro vše, co na repertoáru je a taky vše se jí líbilo, včetně inscenace Válka s mloky. Popravdě jsem si myslela, že bude chtít po chvíli odejít a nebude ji to bavit, ale překvapila. Obecně ji zajímá všechno, co se týká umění, miluje koncerty vážné hudby, baví ji i výtvarné směry a moc ráda tancuje. Matoušek má čtyři roky, myslim, že vztah k hudbě si určitě najde, zatím dává přednost akci – fotbal, odrážedlo, lumpačení s kamarády :-) Pro roli matky moje povolání náročné určitě je. Hodně bojuju s tím, že nejsem často s dětmi večer, jsme zvyklí si večer povídat, číst pohádky a zpívat. O to víc si to ale užíváme, když tu možnost strávit usínání pospolu máme. Velkou výhodou zase v mé profesi je, že mívám většinou volné odpoledne a můžu tak vodit dceru do kroužku, udělat s ní úkoly, pocvičit na klavír, navařit, jít s dětmi ven. To spousta maminek dělat nemůže, když chodí pravidelně v pět hodin. Takže je to jako se vším, můžete hledat to dobré i to horší. A co se týká hereckého zrání spojeného s mateřstvím, to už musí posoudit diváci Slováckého divadla…
TN: Já si úplně nejsem jistá, jestli je to jen to mateřství, člověk se formuje vším, co ho potká. Ale že je mateřství zásadní změnou (k lepšímu, díkybohu) v životě ženy a herečky taky, je jasné. Jak pro mého muže, tak pro zbytek rodiny. Když je ouvej, zapojeny jsou do hlídání všechny složky, všechno, co má ruce a rozum. Manžel, sestra, švagr, švagrová, kamarádi, teta na hlídání… Stane se i to, že dcerka jde z ruky do ruky i během představení, tu pohlídá Andrejka Nakládalová, tu Irenka Vacková, tu holky vlásenkářky. Divadelní děti to tak mají, večer samy doma ještě být nemohou a časem nechtějí. V zákulisí to má své kouzlo a všude to tak jinak voní. A šup hned do herecké lóže, odkud sledují Kdyby tisíc klarinetů i kusy náročnější. Jen při Cikánech (muzikálu Cikáni jdou do nebe) jsme museli na to „bouchání tou šňůlou“ (práskání bičem) z lóže odcházet, to se dceři nelíbilo.

Obligátní, ale oblíbená otázka: povedete své děti svými šlépějemi? Vyrazil a projevil se u nich už nějaký ten komediantský gen?
TN: Nevím, kdo u nás koho povede, jestli já dceru, nebo ona mě. Každopádně se cosi projevuje, zatím to vypadá na obor muzikálový. Po návratu ze školky se učí, neb má večer taky představení „Válku s mloky“, hrají v tom všichni ze Slováckého, ale přitom to nejsou oni. Nedávno si Marinka nakráčela s textem Višňového sadu do školky, usadila se na houpajícího levharta a učila se („doma by to všechno nestihla…“). Všechno je to jedna velká hra, při které se dost nasmějeme.
AP: O Emilce už jsem se rozepsala, nadaná hudebně i pohybově určitě je, uvidíme, kam ji to více potáhne. Matoušek zatím každý týden prohlašuje, že bude hrát na jiný hudební nástroj, momentálně je u basové kytary… Ale obávám se, že ho nakonec neminou housličky, už má jedny od dědečka ze Znojma ve skříni :-)

Tady na Slovácku jste se obě usadily. Anička se sem dokonce vrátila z Prahy, Terezka před časem zase z Olomouce. Proč? Co vám na zdejším kraji a jeho lidu učarovalo?
AP: Krajina jako malovaná, vřelá lidská srdce, slivovička a víno, folklor, divadlo. Vždycky když jedeme autem z Brna a vyjedeme z buchlovských kopců, zahřeje mě u srdce. Tenhle kraj miluju a mám pocit, že sem patřím. Stejně tak to cítí můj muž, tak to je krásné, že?
TN: No já jsem měla to štěstí, že jsem v roce 1998 „vyhrála“ konkurz sem, do Slováckého do divadla, odkud jsem v roce 2001 odešla na zkušenou do Olomouce, odkud jsem se pokorně v roce 2004 vrátila do Slováckého divadla. V Olomouci jsem od nově nastupujícího šéfa nedostala smlouvu a bylo vymalováno, jak náš nově zakoupený byt, tak má budoucnost. Ředitel Igor Stránský byl ale tak hodný, že mi nabídnul místo (byť dočasně místo inspicientské) a my mohli s manželem zase rozbalit „stan“ a na Slovácku. Jupí. To, že tu zakotvíme, rozhodl víc manžel, než já. Když jsme stěhovali skříně na herečák, pronesl, že už je to opravdu ale naposledy, co je tahá… Nebyla to pravda, odtáhli jsme je ještě do našeho domu na Košíkách, ale tady už zůstanou. A my s nimi. Po rodném Brně se mi občas zasteskne, ale co a koho jsme tu našli, mi to dosyta vynahradí.

A otázka na závěr: jaká dovolená je pro vás ta nejlepší: moře, hory, chalupa v přírodě nebo ještě něco dalšího?
TN: Naše babička by řekla „nadrobit“. Mým snem je sejít z vrcholků hor na mořskou pláž a tam si při západu slunce zaplavat v průzračné tyrkysové vodě. Chalupy v přírodě si užíváme celoročně. Takže k tomu ještě přidám výlety na kole a „zn. Ideál“ je na světě.
AP: Tak nejlépe kombinace všeho dohromady :-) A v pravidelných intervalech opakovat :-) Přeji všem krásnou dovolenou; právě tam, kde se vám líbí nejvíc.

Děkuji pěkně za odpovědi a přeji mnoho dalších divadelních úspěchů!