Hrdinkou díla je schopná pražská hackerka Vera, která se bezděky zaplete do boje dvou největších nadnárodních korporací, jež v nepříliš vzdálené budoucnosti ovládly svět stojící na hraně nevratné ekologické a sociální sebedestrukce. Kdo zná slováckou metropoli, kde hlahol zvonů o nedělním ránu není jen lahodnou kulisou, nýbrž vskutku svolává do kostelů tisíce věřících, kdo tu zakusil poklidný ráz moravského maloměsta, usoudil by zřejmě, že zneklidňující výhledy do budoucnosti lidské civilizace stojí poněkud mimo jeho obzor. O to více je třeba ocenit prozíravost a rozhled zdejších divadelníků přicházejících s látkou, jež by potenciálně lépe oslovovala v metropolích.
Řečené platí ovšem i o zmíněné Válce s mloky, jejíž nepopiratelnou výhodou oproti Cybercomicsu je její obecná znalost. To je snad i důvod, proč hradišťští inscenátoři při zdivadelnění ne až tak známého románu vsadili do značné míry na atraktivnost. Akční spád thrilleru a napětí kriminálky ke kyberpunku patří (viz třeba filmový Matrix), ale Bondy je používá jako žánrový prostředek myšlenkového sdělení plně konzistentního díla. Roman Sikora musel obětovat mnoho z hutné filosofické výztuže předlohy, jak však již prokázal částí své dramatické tvorby, smysl pro zachycení podstatného a soudobě rezonujícího mu neschází. Příčinu jisté vnějškovosti tak spatřuji spíš v režijním uchopení Jakuba Macečka, které klade důraz na lákavost zpracování, rychlé střídání krátkých, filmově stříhaných obrazů a bleskové proměny prostředí, jež umožňuje jednoduchá, víceméně prázdná scéna o třech nízkých stupních zakončená spustitelným průhledným horizontem.
Inscenace spěchá kupředu bez váhání a vcelku se v ní dá orientovat, mají-li však postavy sdělit něco závažného, jsou výsledkem jen z dosavadního dění trčící a tezovité výroky, např.: všichni teď stojíme nad propastí. Silná groteskní stylizace všemocných mafiánů je přiléhavá inscenaci, méně však již předloze. V řádu věci jsou choreograficky pojaté hromadné scény i výrazně stylizované herecké výkony zabraňující až na pár výjimek (Klára Vojtková jako Vera, Alžběta Kynclová jako Liu) čitelnější individualizaci postav. Vedle řady zbytečných detailů – robot, uťatá padouchova hlava, se lze dočkat i těch lepších – postava listující v Kapitálu jako odkaz na Bondyho autentický marxismus, ba výtečných – hlávka brokolice, kterou televizní zpravodajka třímá namísto mikrofonu, je trefnou metaforou myšlenkově prázdného, avšak mocného mediálního světa.
Jakkoli lze tedy mít k inscenačnímu pojetí hradišťského Cybercomicsu jisté výhrady, převažuje nakonec spíše pozitivní dojem pramenící především z neotřelé a silné dramaturgické volby. A snad i z jistého náznaku naděje, která i skrz tuto temnou vizi prosvítá.

Slovácké divadlo Uherské Hradiště – Egon Bondy: Cybercomics. Režie Jakub Maceček, dramaturgie Libor Vodička, scéna, animace Miloslav Fekar, kostýmy Eva Jiřikovská, hudba Mario Buzzi, choreografie Jitka Josková. Premiéra 19. ledna 2013. (Psáno z reprízy 2. února 2013.) Autor: Marcel Sladkowski.