Michal, vaše postava, je povoláním spisovatel. Dokážete si představit, že byste se živil psaním?
To si představit nedovedu, protože nemám spisovatelské buňky. No, možná bych je i měl a možná by mě to i bavilo, ale asi bych neměl dostatečnou výdrž všechno do detailů promýšlet. Myslím si, že když spisovatel píše například divadelní hru, musí mít jasno v tom, jak bude začínat, kam se vyvrbí a jak skončí. A na to nejspíš nemám.

Důležitým motivem ve hře je reality show, zúčastnil byste se někdy podobného projektu?
Ne, do reality show bych se nikdy nepřihlásil. Nechtěl bych své soukromí takto prezentovat na veřejnosti, na to jsem příliš velký introvert. Navíc herec vystupuje za postavu, kdežto tady bych byl sám za sebe.

Co vás poprvé napadlo, když jste si přečetl scénář?
Já už jsem dopředu trochu věděl, o čem ta hra je, věděl jsem, že v ní půjde o znásilnění malého kluka, takže jsem tušil, do čeho jdu. Když jsem si scénář potom přečetl pořádně, tak mě to hodně bavilo, protože je opravdu dobře napsaný a je v něm spousta komických situací. Na druhou stranu to téma je hrozné. Ale řekl bych, že hra není tak úplně o činu samotném, rozehrávají se tam daleko horší věci potom, co se Michal ke znásilnění přizná, například jak celou věc utajit. A Michalovi to v podstatě všechno prochází, není potrestaný a ještě mu to vynese místo v televizi. Je to taková moralita dnešní společnosti. Řekl bych, že něco podobného se odehrává v politice - politik udělá nějaký problém a pak se to ututlá.

Je podle vás společnost zkažená?
V tomto jsem docela optimista, myslím, že zas tak zkažení nejsme. Ale špatné věci se samozřejmě dějí. Možná se děly i dřív, i když asi ne v takové míře jako dnes, ale dnes funguje daleko větší medializace, což je i jedno z témat hry. O všem se daleko víc ví a mluví, jen informace jsou často zkreslené nebo nadnesené.

Máte pochopení i pro tak zápornou postavu, jakou je Michal? Jak se vám hraje?
Nedávno jsem kolegům říkal, že doteď jsem si u všech rolí, které jsem hrál, dovedl jejich činy představit. Tohle je poprvé, kdy si nic podobného představit nedokážu. Ale beru to jako další herecký úkol. Postava je dobře napsaná a dobře se hraje, naštěstí v roli nemusím nic konkrétního předvádět, takže to není tak zlé. A navíc je v inscenaci spousta scén, kdy se Michal skutečně trápí a je vyděšený z toho, co udělal, není mu to jedno. Je z něj cítit, že svého činu lituje a má výčitky svědomí. Takže doufám, že v očích diváka bude aspoň určitý morální kredit mít.

Nebude tato hra pro hradišťské publikum trochu „silné kafe"?
To nedokážu odhadnout. Pro spoustu lidí bude tohle téma určitě šokující, ale na druhou stranu je to velmi dobře napsané, řekl bych, že jde o černou komedii. Myslím, že by se diváci mohli i zasmát, i když na konci jim zatrne. Když se nad tím zamyslíme, některé Shakespearovy hry, kde je plno vražd, jsou taky dost pobuřující.

Jak se vám spolupracovalo s režisérem Zdeňkem Duškem?
Moc dobře. Má obrovský dar pro herecké vedení. Každou větu rozpitvá a neodpustí žádný falešný tón. Každou scénu jsme zkoušeli tak dlouho, až se mu líbila a až byla pravdivá. Nespokojí se s tím, že herec přijde, vytáhne nějaký třináctý šuplík a zahraje to takhle. Snaží se hledat nejpravdivější pojetí.

Jaká další role vás čeká?
Budu hrát cikánského zloděje v muzikálu Cikáni jdou do nebe, na kterém se bude podílet skoro celý ansámbl. Uvidíme, jaké to bude. Vždycky říkám, že když si herci ze západní společnosti hrají na cikány, je to dost pochybné, protože nemáme zemitost v krvi. Bude to o to těžší, že texty písní jsou v romštině.

Jana Máčalová