4. 3. 2011
Jméno herce Slováckého divadla Tomáše Šulaje je slyšet ze všech stran. Před necelými čtrnácti dny získal širší nominaci na prestižní cenu Thálie za postavu Buči v úspěšném muzikálu Cikáni jdou do nebe, právě zkouší hlavní roli v detektivní komedii 39 stupňů a od pátku je k vidění i ve vysílání České televize. Hraje totiž jednu z rolí v seriálu Znamení koně.
Diváci vás teď uvidí v seriálu Znamení koně. Můžete prozradit jakou postavu hrajete?
Hraji kriminálního vyšetřovatele, který objasňuje smrt pana Hory.
S natáčením máte bohaté zkušenosti, děti provázíte seriálem Vzduchoplavec Kráčmera, brzy vás uvidíme v repríze Četnických humoresek. Bylo to tentokrát v něčem jiné?
Nemyslím si, že by to bylo v něčem jiné, snad jen v tom, že jsem se setkal se svými podstatně slavnějšími kolegy. Ale řekl bych, že to bylá práce jako každá jiná, všem šlo o dobrou věc a všichni kolem pracovali s obrovským nasazením a profesionalitou. Myslím, že je to na seriálu vidět.
Mluvíte o slavnějších kolezích. S kým jste se tedy při natáčení potkal?
Tak vzhledem k tomu, že jako kriminalista vyšetřuji smrt jedné s postav, musím tedy vyslechnout všechny, kteří se kolem něj točili. Takže jsem vyslýchal Richarda Krajča, Vandu Konečnou, Oldřicha Navrátila, Valerii Zawadskou, Petra Fraňka, Jiřího Mádla a hodně jsem točil s Vilmou Cibulkovou.
Vím, že Vilmu Cibulkovou velmi obdivujete. Teď jste si s ní zahrál. Jaká s ní byla spolupráce? Na diváky občas působí chladně, odměřeně.
Je to nesmírně šaramantní dáma, velmi vtipná, komunikativní, otevřená, prostě normální člověk, který něco umí a na nic si nehraje. To, že působí na diváky chladně a odměřeně bych přičítal spíš jejím rolím a tomu jak skvěle a autenticky je dokáže zahrát. Opravdu ji moc obdivuji a jsem rád, že jsem se s ní mohl setkat a zahrát si sní, byť jen malou roli.
Vím, že nejsem originální, ale diváci se na to pokaždé ptají. Co veselá historka z natáčení? Byla by?
Já zas tak dlouho netočil, abych mohl sršet historkami a během vyslýchání na policii toho taky moc nezažijete. Ale vzpomínám si, že když jsem točil s Richardem Krajčem, pan režisér chtěl ode mne na konci dialogu takový pohled - jakože s ním soucítím, což se povedlo, natočilo, ale někomu ze štábu pípl mobil, přesně do toho pohledu. Tak režisér rozhodl, že se natočí už jen ten pohled. Richard řekl poslední dvě slova a pak ten pohled, ale protože jsme to nejeli v tahu, už se nedařilo. Točili jsme to asi desetkrát a ke konci nám to připadlo už jak zadrhnutá deska a začali jsme se s Richardem smát. Režisér zřejmě použil ten zkažený záběr.
Vaše hlavní působiště je ale pořád Slovácké divadlo. Co připravujete pro divadelní fanoušky?
V současné době zkoušíme adaptaci Hitchcockova filmu 39 stupňů. Myslím, že půjde o jakousi akční kriminálku, měli bychom se přiblížit klasickým bondovkám. Hlavní hrdina je omylem zapleten do vraždy a spiknutí, honí jej policie, on se chce očistit, do toho pár osudových žen a snad klasický happy end. Ideální pro jarní večery ve Slováckém divadle.