Vaše spolupráce s nejslavnějším českým divadelním režisérem má úctyhodný výčet, teď jde o sedmou inscenaci, ať už ve Slováckém divadle, v Národním divadle, nebo na vlnách Českého rozhlasu. V Kalibově zločinu hrajete opět jednu z hlavních rolí, postavu mladé nevěsty Vojtěcha Kaliby - Karlu. Jaké to bylo zkoušení? Cítíte po tak dlouhé spolupráci s režisérem Pitínským nějaké souznění, napojení?
Nikdy by mě nenapadlo, že dostanu takovou otázku. Ale chápu, že se na ni ptáte, když si uvědomím, kolikrát jsem se s panem Pitínským při práci potkala. Doufám, a zároveň je to i mým přáním, aby to bylo souznění či napojení, protože je mi velmi blízký způsob práce, jakým pan režisér pracuje, i styl divadla, které vytváří. Ale jako u každé inscenace, kterou jsem s ním dělala, tak i při práci na Kalibově zločinu jsem měla pocit, že stojím zase na začátku a bude to pro mě náročná práce, na kterou jsem se ale nesmírně těšila! 

Jak byste popsala divákům svou postavu? A na co byste je hlavně v inscenaci Kalibův zločin pozvala?
Karla je mladá holka, která se sňatkem s Vojtou Kalibou snaží dostat ze své nepříjemné situace. Ze začátku působí i mile, ale nakonec se z ní stává stejně vypočítavá mrcha, jako je její matka. Z druhého pohledu je ale i obětí své matky, která ji chrání a zároveň jí diktuje život. Diváky bych pozvala  na aktuálnost tématu Kalibova zločinu – domácí násilí, tentokrát ale páchané na muži. Na vesnické drama, které K. V. Rais napsal, když se dozvěděl o skutečném zločinu.

Byla jste jednou z prvních nadšených čtenářek Raisova románu, hned potom, co se objevil v dramaturgickém plánu Slováckého divadla. Říkala jste, že si šetříte každou kapitolu jako vzácnou bonboniéru, z níž opatrně ochutnáváme a ještě nechceme být u konce. Doporučujete četbu této prózy českého realismu divákům?
Určitě! Vesnický román se silným příběhem, skvělým vylíčením postav a jejich povah, popisem prostředí, kde máte pocit, že už jste tam snad jednou byli a koncem, který jste vůbec nečekali, stojí za to si přečíst!