Modré květy - Klára Vojtková, Andrea
Nakládalová, Jitka Josková, Pavlína Vašková,
Alžběta Kynclová - foto Jan Karásek

Jakube, zdá se, že tě baví uvádět na jevišti adaptace literárních děl (ve Slováckém divadle Modré květy, předtím Villon F. (Na krk oprátku ti věší)), tituly, které ještě nikdo nehrál (Mein Faust) nebo aspoň původní předlohu hodně změnit (Princezny a loupežníci aneb Zmatky kolem Katky). Je to tak? A pokud ano, čím to je? Co tě na tomto způsobu práce zajímá?
Je to tak. A je to tak, protože mě to tak baví. Nemám to postavené nějak koncepčně. Relativně hodně čtu a často si u knížky říkám "to by ale bylo pěkné na divadle". A pak, když je příležitost to udělat, tak to udělám. Zároveň, když dělám nové věci, na jevišti ještě neuvedené, mám tak trochu pocit, že dělám osvětu, že si pak někdo sedne a přečte si i další knihy, třeba od Queneaua - stojí to za to. Osvědčené tituly mě nebaví, je to pořád dokola. Hamlet je jistě geniální drama, ale četl jsem ho, asi šestkrát v různých divadlech viděl a posedmé mě na něj už nikdo nedostane ani za zlaté prase. Natož, abych to dělal, nééééé!!

Mein Faust - Pavel Hromádka, Zdeněk
Trčálek - foto Jan Karásek

Jak jsi přišel na nápad zpracovat prózu Modré květy pro divadlo?
Queneau je můj oblíbený autor. Ještě na gymplu jsem dostal od kamaráda k narozeninám jeho román Odile (děkuji, Jiří), no a ten mě úplně nadchl. A když byla příležitost, tak jsem jej před pár lety zdramatizoval a zrežíroval na malé scéně ND Brno (hostovala tam i Ažka Kynclová z vašeho souboru) a při té příležitosti jsem začal načítat i ostatní Queneaovy romány a u většiny z nich jsem si řekl "to by ale bylo pěkné na divadle".

Villon F. (na krk oprátku ti věší) -
Míra Zavičár, Regina Feinbergová,
David Vaculík - foto Jan Karásek

Čím bys Modré květy přiblížil divákům?
Je to kniha, u které jsem se fantasticky bavil, strašně se smál, připadalo mi to geniální. A když jsem ji dočetl, uvědomil jsem si, že jsem ji vůbec nepochopil. Tak jsem ji četl znovu a vše se opakovalo stejně. Jen jsem našel ještě víc různých odkazů na různé dějinné události, nečekaných souvislostí, včetně společenských a politických a tak. Potom jsem si uvědomil, že tak to má být a že právě to je na té knize krásné - že nabízí desítky možných výkladů a každý si může vybrat ten svůj. Abych to zjednodušil - Queneau byl dlouhá léta člen surealistické skupiny, v té době byli všichni fascinování psychoanalýzou a to se na jeho tvorbě podepsalo. Takže v případě Modrých květů je to takhle: jeden chlápek leží v roce 1964 na člunu a zdá se mu, že jinej chlápek v roce 1264 vyráží na malej výlet, během kterého povraždí, koho jen může a když usne, tak se mu zdá, že se válí na člunu a kolem jezdí malé kviklavé potvůrky na kulatých tlapkách, co nežerou nic pevného, chlastaj jenom petrol a když se smrkne svítí jim oči.

Princezny a loupežníci aneb Zmatky
kolem Katky -Petra Beoková, Vladimír
Doskočil, Jitka Josková, Tereza Novotná -
foto Milan Zámečník