Tři otázky pro režiséra Pitínského

Přesně před rokem jste začal zkoušet hru Liška Bystrouška a hned na první zkoušku jste se s herci vypravil do Bílovicí u Brna, kam Těsnohlídek zasadil její děj. Jak vás to napadlo? To beru jednak jako rozmar, který mi byl milý, a také jsem toho v Bílovicích u Brna mnoho prožil a věděl jsem, že to bude milé i ostatním. Myslím, že je velice působivé vidět ta místa, Janáčkův pramen, kde jsou v notách z mědi odlity úryvky z jeho opery Liška Bystrouška, dojemný pomníček Lidušky, děťátka, které Těsnohlídek s přáteli našel opuštěné o Vánocích v zimě.
Liška Bystrouška vystoupila na mnoha divadelních festivalech, i na pražském festivalu Dítě v Dlouhé. Je tedy i představením pro děti? Je to představení o hlubokých a vážných věcech a mělo by být pro dospělé diváky, v Praze jsme hráli jako čestní hosté festivalu. Představení samotné mělo by se hluboce zamýšlet nad vztahy člověka a zvířat. Na jedné straně má povážlivé eroticky laděné prvky, na druhou stranu je velmi zaníceně náboženské, ale má i stránky z trpkého života dospělých. Nic dětského v tom není, i když to možná může i děti těšit. Jaká je celá inscenace? Je to fantaskní tragédie. A velká tragédie. Alespoň doufám. Vše, co se v inscenaci odehrává jsem vzal vážně.