České realistické drama Aloise Jiráska Vojnarka vypráví příběh o Antonínu, jež se dal z trucu na vojnu, protože jeho vyvolenou Madlenu provdali za bohatšího Vojnara. Po návratu však Antonín zjišťuje, že se z Madleny stala vdova. Nastoupí k ní jako velmi schopný čeledín, navíc se láskyplně stará i o jejího malého synka. Hluboko a na dlouho ukrytá láska mezi oběma stále ještě mladými lidmi brzy znovu vytryskne. Bohužel jen na chvíli. Antonínovo válkou zmrzačené srdce není schopno dospělé lásky a jeho i Madlenino štěstí pomine tak rychle, jako nastalo. Osud je nakonec oba podělí tím, před čím nelze uniknout.

"Na hře Vojnarka mě zvlášť těší dvě věci: bohatost situací a charakterů a potom, jak se vzpírá zjednodušení, těžko ji zastřešit jedním či dvěma tématy. Pro mě je nakonec o skutečné komplikovanosti života, v němž při nejlepší snaze nedostaneme, co chceme, a který nás staví do nečekaných a v jistém smyslu krutě absurdních situací, kdy nezbývá než se obrátit i proti tomu nejcennějšímu ve vlastním životě - ať už milovanému muži nebo vlastnímu dítěti," prozrazuje o novince dramaturgyně Markéta Špetíková, která s režisérem Stránským spolupracovala i při jeho zatím poslední režii. Tou byl Shakespearův Macbeth s premiérou v březnu loňského roku. 

„Zajímavostí je, že Vojnarku napsal Jirásek podle skutečného příběhu Heleny Benešové, avšak jeho průběh byl trochu odlišný od hry,“ uzavírá Špetíková a připomíná, že režisér Igor Stránský má k dílu Aloise Jiráska blízko - v listopadu 2013 nastudoval s herci jeho slavnou Lucernu.