Samko Tále: Kniha o hřbitově je zdramatizovaná podle slovenského bestselleru. Četl jsi, Zdeňku, původní román?
Četl jsem ho dvakrát. Tedy knihu. A dramatizaci asi dvěstěkrát!

Co tě na něm tolik bavilo?
Oslovilo mě už jen to, že když jsem tu knihu četl, tak jsem se nahlas smál, a to se mně fakt nestává. Pak jsem byl zase na chvíli dojatý, protože - jak by asi řekl Samko Tále z Komárna: "Je to velmi dojemné, protože je to dojemné, skrzeva to, že je to slovenské a ne české. Proto je to velmi humorné a všichni se při tom baví, skrze to, že je to velmi směšné."

Z toho, co jsi řekl, je jasné, že Samko Tále je mírně retardovaný muž žijící na Slovensku. Jak těžké bylo vžít se do něj?
Těžké bylo především pochopit Samkovo myšlení, protože Samko je, jak jste řekla, částečně retardovaný. Musel jsem rozšifrovat jeho vzorce vyjadřování, uhlídat míru stylizace, míru pravdivosti, autentičnosti a tak dál. Ale nejtěžší bylo nacpat do hlavy ten text. (smích)

S režisérem Jakubem Macečkem, který tě do hlavní role v Knize o hřbitově obsadil, nespolupracuješ poprvé. Jaký je režisér?
Myslím, že Kuba Maceček je poslední žijící punkový režisér v Čechách. A tím, že je poslední, tak si ho vážím. (smích)

Čím si myslíš, že diváky Kniha o hřbitově zaujme?
Zaujmout by mohlo už jen to, že se spolu s kolegy na jevišti Slováckého divadla pokusíme převyprávět příběh Samka Táleho, čtyřicetičtyřletého velkého dítěte z Komárna na Slovensku, jeho očima. Jak to prostě viděl on.

Říká se, že je Kniha o hřbitově něco mezi stylem Bohumila Hrabala a Hrdého Budžese. Co si o tom myslíš?
Hrdého Budžese jsem neviděl. Náš emeritní ředitel, a teď už vlastně herecký kolega Igor Stránský, který mi hraje v Knize o hřbitově dědečka, mně Hrdého Budžese velmi doporučoval jako studijní materiál. Ale já jsem se na to vykašlal, protože jsem měl obavu, aby mě to nezavedlo na scestí. A Bohumil Hrabal? Pravda je, že jsem v jisté fázi zkoušení dostal od režiséra připomínku, že některé texty hulákám jak strýček Pepin.