Jako první bude mít premiéru Malá scéna – již v pondělí 26. května (veřejná generální zkouška v neděli 25. května od 16.00 hodin). Režie se ujala Martina Schlegelová. Na první zkoušce byl přítomen i autor Milan Šotek – čerstvý držitel Ceny Alfréda Radoka. Výtvarnice Aneta Grňáková představila nákresy scény i kostýmů. (Herci se obzvláště těší na „velepohodlné“ kostýmy velekrabů...) Dramaturgyně Iva Šulajová se svěřila, že by byla velmi ráda, kdyby „Krabaret“ navázal na veleúspěšnou éru maloscénních kabaretů z osmdesátých let minulého století. Hlavní tvůrčí osobnost těchto produkcí – hudebník a režisér Přemysl Rut je navíc autorem hudby k našemu „Krabaretu". Na premiéře prý nebude scházet. Podle režisérky je klíčem k úspěchu hravost a kolektivní práce všech zúčastněných. A podle (celé zkoušce přítomného) Davida Vackeho byli po prvním přečtení všichni herci vysílení - jednak samotným čtením, ale především od salv smíchu…
Děj hry Cena facky aneb Gottwaldovy boty vychází z knihy povídek zlínského soudce a spisovatele Josefa Holcmana Cena facky. Zkoušíme ji pro velké jeviště. První zkouška byla o poznání klidnější než u sousedního „Krabaretu“. Bujará nálada panovala až druhý den během návštěvy autora knihy povídek J. Holcmana v jeho sklepě ve Skoronicích. Tam byli přítomni (kromě hereček a herců, režiséra Břetislava Rychlíka a dramaturgyně Ivy Šulajové) i autor hry Karel Steigerwald, výtvarnice Markéta Oslzlá-Sládečková či vedoucí Horňácké cimbálové muziky Petra Mičky Petr Mička. A také novináři a fotografové. Fotky jednoho z nich – Miroslava Potyky, jež dokumentují celé společné setkání, si prohlédněte ZDE… Nejdříve autobus s celou výpravou zastavil ve skoronickém Obecním muzeu. Pan J. Holcman totiž domluvil prohlídku expozice věnované Jízdě králů. Nejen proto, že návštěvníci zde na fotografiích mohli vidět jeho otce, jež je důležitou postavou v ději připravované hry… V blízkém sklepě se pak popíjelo vínko, pojídaly klobásky, slanina a čerstvý chléb, a také se o hře i knize diskutovalo, naslouchalo skvělému vypravěči-hostiteli, výtvarnice představila model scény i návrhy kostýmů, padaly myšlenky, padaly dotazy a četla se hra. Zkrátka začalo první nesmělé dotýkání a obeznamování se s dějem, atmosférou, postavami, byl nastartován proces pomalého vznikání, budování a růstu, jež skončí zrozením živé divadelní inscenace. A protože v obou případech (Ceny facky i „Krabaretu“) jde o nové texty, budou se dopilovávat ve spolupráci s autory teprve během zkoušek. O to tajemnější a dobrodružnější onen proces je…