Kdo stojí v světě sám, je nejsilnější

Jiří P. Kříž

Nepřítel lidu Henrika Ibsena začal dráždit hradišťskou honoraci a její lid od druhé dubnové soboty. Je to už zase jedna z nejaktuálnějších Seveřanových výpovědí o odpovědnosti jedince určovat vektor poznání a jeho společenskou prospěšnost i za cenu politického ústrku. A o povinnosti bránit pravdu třeba až k sebezničení.

Nahlíženo prismatem současných populistických zjednodušení je třeba připomínat nedávná okouzlení z cest vedoucích z půl století trvajícího útisku. Kariéristé je lidem oškliví nálepkami, kdo je pravdoláskař či sluníčkář, zakrývajíce úpornou neschopnost představit vlastní vizi cest z úpadku a morální bídy. Jejich lid je maten docela rád. Jako v Ibsenovi.

Stůj v pravdě, braň ji

Ve výčtu nejlepších inscenací Nepřítele lidu posledních let v Ostravě (Kaloč), ve Zlaté kapličce (Rajmont) a Na Vinohradech (Deák) zapomněla dramaturgyně Iva Šulajová na verzi nejpronikavější, Nuckollsovo nastudování v Ústí nad Labem v roce 2011.

Ústy ředitele Činoherního studia J. A. Haidlera poprvé zaznělo naplno, že hra je o současném politickém gaunerství, což vedlo k tomu, že vyrudlé struktury, které se v severních Čechách už zase bez skrupulí tehdy draly k moci, přivedly divadlo - nebýt spásných voleb - k zničení. Ibsenovu a Haidlerovu pravdu potvrzuje série místních i unijních řízení za podvody a korupci.

Právě o tom je Nepřítel lidu, v němž představitelé města vsadí na lázeňskou prosperitu. Výstavbu však po česku ošulí, a jeden z propagátorů bohatství všech, lázeňský lékař Stockmann, zjistí, že léčebná voda je díky tomu jedovatá. Příběh statečnosti, ale i doktorovy společenské diskvalifikace a diskreditace z moci konšelů - z nichž nejvyšší, přednosta úřadu, je jeho bratr - prostřednictvím akcionářů a novinářské žumpy, nemůže přemýšlivé nemrazit.

Režisér Zdeněk Dušek si s tématem pohrál. Vetknul Nepříteli lidu podtitul Síla interpretace. Několikrát představil možnosti, jakými se příběh bude ubírat. Nejsilněji v závěru. Z doktora Stockmanna může v opozici proti všem vyrůst příští diktátor. Nebo se stáhne do rodinné soudržnosti a překřičený bude dál stát v pravdě a bránit pravdu až do smrti.

Tři v tom

Nad každým takovým osudem si kladu otázku, proč si lidí, jakými byli Hus, Chelčický, Komenský, Havlíček Borovský, Masarykové, Havel, v Česku vážit neumíme. Odpověď nenabídnu, neb každý hleď k vlastnímu sobě jádru.

Tři herecké výkony za všechny: Pavel Hromádka je výborným přednostou úřadu, politickým pragmatikem a ideologem jako vystřiženým ze současného plakátu. David Vaculík hraje znamenitého Moderátora a tiskaře Aslaksena. Tomáši Šulajovi se postava nepřítele lidu MUDr. Stockmanna sesypala jak domeček z karet až do nepatřičného groteskního šklebu v poslání. Byli ale v hledišti lidé, kteří tleskali jen vlažně, nebo vůbec. Že by se poznali?

Slovácké divadlo Uherské Hradiště - Henrik Ibsen: Nepřítel lidu (Síla nterpretace). S použitím překladu Františka Fröhlicha. Úprava a režie Zdeněk Dušek, dramaturgie Iva Šulajová, scéna Milan Popelka, kostýmy Sylva Zimula Hanáková, hudba Martin Štědroň. Premiéra 9. dubna 2016.

Hodnocení 80%