V den výročí 17. listopadu jste odehráli představení Fraška à la krab (krabaret) v pražském Centru současného umění DOX. Lišila se jeho atmosféra něčím od repríz na uherskohradišťské Malé scéně?
Jiří Hejcman: Atmosféra byla velice specifická. Hlavně nedivadelním prostorem, museli jsme dokonce některé scény zrcadlově otáčet, protože jsme přicházeli na jeviště odjinud než jsme zvyklí, piano stálo jinde, dveře, atd. Ale zase to v sobě mělo zvláštní napětí a pocit jistého dobrodružství, něčeho nového. Přišla se podívat také docela zajímavě nakombinovaná skupina lidí. Reakce ale byly od začátku pozitivní, alespoň já to tak cítil. Celý Krab v Praze byl nakonec - a myslím, že můžu mluvit za všechny - velice zajímavým, prostorem inspirativním, divácky snad kladně hodnoceným zážitkem. Bylo to krabofajn!!!

Prý představení v Praze navštívil i autor hudby Přemysl Rut. Komentoval nějak výsledný tvar? Myslím, že na premiéře v Hradišti nebyl…
Klára Vojtková: Ano, na premiéře nebyl, tak si nemohl nechat ujít naši pražskou reprízu. Během představení velice živě reagoval hned z první řady.

Představením ale vaše vystoupení nekončilo. Po něm následovala hudební část. Přibližte i tuto atmosféru…
Klára Vojtková: Na přání Divadla Letí, potažmo investora celého večera, který je zároveň sponzorem rezidenčního programu, díky němuž mohla divadelní hra vzniknout, jsme s kolegy a klavíristou Honzou Laníkem připravili asi hodinovou hudební produkci. Tak měli diváci k dobrému vínku a vybraným lahůdkám malou ochutnávku například z našich ještě nedávno uváděných hudebních inscenací Kdyby tisíc klarinetů a Dobře placené procházky a jiných českých či zahraničních evergreenů.