Vstoupit vážným dramatem do uměleckých vod v této nevázané, a proto i svým způsobem nevážené době, kdy zábava povýšila na umělecký styl a mírou úspěšnosti je pouze potleskometrem měřené řehtání a výskot rozjařeného publika, je čin navýsost odvážný. Odvážnost a potřebnost takovýchto kroků je v přímé úměře - čím více je něčeho netřeba, tím více je toho třeba. Ne, to není vtip ani lingvinistická hříčka, to je prostý fakt. Jedním z těchto odvážlivců, který je ochoten se pustit na tento tenký led divácké přízně, je i režisér Radovan Lipus, který v době stále nepřicházejícího jara nastudoval s komorní částí souboru Slováckého divadla opus současné české autorky Lenky Lagronové s jednoznačným názvem Křídlo. Ohlédnutí se publicisty Tomáše Ježka za premiérou ve Slováckém divadle