To „čapkovsky“ vánoční úmrtí ještě posiluje bolest, kterou cítíme od neděle 18. prosince 2011. Bolest z odchodu, ze ztráty. A obava, že i ten odchod je symbolickým a že s ním odchází celá „jeho“ epocha. Kmitlo nám mnohokrát v posledních hodinách, že ta „Havlova“ byla v našich životech z těch nejnadějnějších a nejsvobodnějších, a že nikdy před tím a už ani potom, nebyl každý nový den spojován s tolika záchvěvy radostného očekávání.
„Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.“
Spolu s ním jsme si to nějaký čas říkali a dlouho tomu chtěli věřit. Mnozí si to udrželi podnes, ale už o tom raději nemluví. Pro mnohé se to stalo frází, někteří z nich pak z toho skutečnou frázi udělali. A jsou i tací, kdo říkají, že to je od samého začátku hloupost, anebo slabost. I smích můžeme slyšet. Připomíná nám to, mimo jiné: jestliže si některé hodnoty přestaneme vážit, nebudeme již nadále ctít její cenu, její váhu, její postavení v životě, přestane platit. S pádem ceny přestane být sama platidlem (kolik lidí zaplatilo svobodou, zdravím, životem!?) - a zmizí z našeho života... Za co nám stojí dnes pravda a láska?
Odešel Václav Havel.
Nenechme odejít „jeho“ epochu.
Slovácké divadlo
Přečtěte si také:
http://www.slovackedivadlo.cz/obsah/vecer-vzpominek-na-vaclava-havla