ČT: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/12072033166-artzona/318294340010001
RECENZE: Přes ploty. Slovácké divadlo v nové inscenaci boří nejen ty ploty
ČRo Vltava:http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3968254
přepis:
16. ledna 2018 Slovácké divadlo Uherské Hradiště: Přes ploty (Pavla Bergmannová)
Zajímavou novinku ve svém repertoáru představilo začátkem ledna Slovácké divadlo v Uherském Hradišti, které připravilo premiéru
inscenace s názvem Přes ploty. Jedná se o divadelní adaptaci stejnojmenné knihy slovenského sociologa, politika a publicisty Fedora
Gála, kterou v Uherském Hradišti nastudoval mladý režisér Michal Skočovský. Jednu z repríz pak navštívila i naše spolupracovnice –
divadelní publicistka Pavla Bergmannová, která je připravena v olomouckém studiu Českého rozhlasu.
- Dobré ráno / - Dobré ráno
1) Co se vlastně skrývá za titulem Přes ploty? O čem pojednává?
Ta geneze vzniku této poměrně netradiční knihy je docela zajímavá. Zhruba před deseti lety zaslal sociologovi Fedorovi Gálovi e-mail neznámý Slovák hlásící se k národním socialistům a s takovým vyostřeným postojem mu položil několik otázek týkajících se situace na Slovensku, ale třeba i jeho židovského původu. Fedor Gál to přijal jako výzvu a rozhodl se s tímto v podstatě anonymním člověkem, který se podepisoval jako Matěj, vést dialog, což nakonec trvalo zhruba šest let. S tím, jak zaznívaly z obou stran jednotlivé argumenty, si oba aktéři začali postupně více uvědomovat pozice svého „protivníka“ a nacházeli k sobě určitou cestu, porozumění. Nicméně nikdy se osobně nesetkali. A právě tato korespondence se nakonec stala základem Gálovy knihy, která v minulém roce vyšla v českém překladu Miroslava Zelinského a svou aktuálností zaujala právě tvůrce Slováckého divadla. Osobně si myslím, že se jedná o velmi zajímavý dramaturgický počin.
2) Ta Gálova forma titulu Přes ploty – tedy e-mailová korespondence dvou lidí – je poněkud netradičním materiálem pro divadelní ztvárnění. Jak se s předlohou a její dramatizací vyrovnali tvůrci v Uherském Hradišti?
Dramatizaci s režisérem Michalem Skočovským připravil Martin Kubran, společně Gálův text drobně upravili a zachovali tu jeho výraznou faktografičnost. Zároveň vymysleli takovou fintu, kdy – aby se vyhnuli pouhému dialogu a omezili se na účast pouze dvou herců na jevišti – tak postavu Matěje rozepsali pro více herců i hereček různých věkových kategorií. Toto jim vlastně dobře umožnilo z kontroverzního hrdiny – oponujícího Fedorovi Gálovi a neustále provokujícího – vytvořit takovou kolektivní postavu, která se stává velmi funkční metaforou frustrované společnosti období nejen po roce 1989, ale v podstatě celého 20. století. A to považuji za poměrně zdařilý nápad, díky kterému tvůrci předlohu velmi vhodně obohacují o další zajímavý přesah.
3) A jak si režisér Michal Skočovský poradil s jevištním provedením tohoto titulu?
Michal Skočovský si sám navrhl scénu, kdy nalevo stojí obrovský kulatý stůl s lampou, místo vymezené převážně pro postavu Fedora Gála. Nicméně ten nepříliš vhodně zvolený nábytek bohužel některým divákům zamezoval ve výhledu na další dění na jevišti. V pravé zadní části se pak nachází podium s kusy nábytku představujícími obývací pokoj běžné domácnosti – což je zase prostor určený pro postavy Matěje. Já osobně jsem z úvodu inscenace měla takový poněkud rozpačitý dojem. Ona svou snad až záměrnou statičností připomínala v podstatě rozhlasovou tvorbu, kdy zde téměř chyběl ten vizuální rozměr divadla, důraz byl kladen na slovo a herci na potemnělém jevišti hovořili jen do mikrofonů. Nicméně, to lze omluvit především tou dokumentárností, nedramatičností textu i rozsahem jednotlivých výpovědí, do nichž tvůrci zjevně chtěli diváky nechat soustředěněji nahlédnout. Postupně si mě ale ta inscenace začala získávat. Jednak nabírala na dynamice skrze vnější inscenační prostředky – zejména s tím, jak se na jevišti v roli anonymního Matěje střídali různí interpreti a nabízeli jednotlivé možné polohy ztvárnění tohoto v podstatě antihrdiny. Režisér pak to dění na scéně obohatil i o projekce, které snímali přes kameru a na plátno nad jevištěm promítali sami herci. Zároveň také, jak k sobě obě protikladné postavy – zástupce společenské elity a outsider – skrze dialog a posun v myšlení začaly nacházet cestu, tak se do děje dostávaly i výraznější osobnější emoce a s nimi i dramatičtější napětí. V závěru sice ten dialog nevyvrcholil v nějaké absolutní souznění, ale určitě nabídl naději v možnosti dorozumět se mezi sebou a symbolicky zničit ty ploty, které mezi sebe zbytečně stavíme.
4) Hereckou příležitost – jak se tedy zdá – tedy nedostali pouze dva herci, jak bychom mohli očekávat.
Jak si se svými party poradili?
Tak, jak už jsem před chvílí naznačila, proti jednomu představiteli postavy Fedora Gála tu stojí hned několik herců a hereček ztvárňujících outsidera Matěje – konkrétně je jich osm. A z této koncepce vychází i odlišné herectví těch dvou táborů. Pavel Hromádka, který hraje Fedora Gála, se více soustředí na psychologické herectví a svou postavu vykresluje s takovou skromnou váhavostí a až určitou křehkostí jako humanistu a chápavého intelektuála. Místo nějakého výraznějšího fyzického projevu se Hromádka soustředí na dikci a sílu slova, kterým vládne. Oproti tomu to spektrum představitelů ztvárňujících Matěje je vymezeno především typově. Matěj je pak jednou ztvárněn jako pankerka, jindy jako neukotvený mladík, postarší žena či muž–třicátník nebo třeba energií nabitý nerozvážný mladíček. Tuto typovost postav mj. pomáhají určovat i kostýmy Kateřiny Doleželové. Jinak tvůrci jako by skrze tuto koncepci chtěli ukázat, že lidskému pochybení a souznění s nějakou demagogií může podlehnout vlastně kdokoli z nás, z toho širokého spektra společnosti.
5) Zdá se, že se jedná o výsostně aktuální inscenaci…
Ačkoli ta inscenace na první pohled působí vnějškově nenápadně, tak ta její síla a hlavní přínos spočívá hlavně v tom, jak důrazně se snaží pojmenovávat to, z čeho se rodí nenávist ve společnosti a kde se bere v lidech potřeba přiklánět se k extremistickým, krajním názorům – téma, které naší společností momentálně velmi hýbe. Příčiny tvůrci spatřují v sociální nejistotě, v nedostatku vzorů, celkové frustraci z vývoje společnosti, ale např. i v dezorientaci v přeinformované společnosti, kde lze snadněji šířit bludy než pravdu. Zároveň ten titul nese hlavně v závěru obrovskou víru v smysluplně vedený, argumenty podložený dialog, který by měl být hlavní cestou k vzájemnému porozumění protichůdných stran.
Říká Pavla Bergmannová, kterou zdravíme do olomouckého studia Českého rozhlasu…
Na shledanou…
