Jako kontrapunkt dusivé nesvobody v Bernardině domě napsal Lorca postavu Bernardiny matky Marie Josefy, která je jakýmsi světlem uprostřed temnoty. Prosycena láskou a touhou po lásce, ač zavíraná před zraky lidí, přece vnitřně svobodná. Jeden z úniků z nepřirozeného útlaku lidské svobody totiž vede přes šílenství. V naší inscenaci ji ztvární herečka, která ve Slováckém divadle začínala a většinu svého divadelního života strávila v sousedním Městském divadle Zlín (tehdejším Divadle pracujících v Gottwaldově).

V čem je pro Vás Lorkovo drama stále aktuální? Co způsobuje, že se hraje znova a znova v divadlech po celém světě?
Nejen touha po svobodě a po lásce, ale i bohatost charakterů a lidských a rodinných vztahů, kterou Lorca mistrně vyjádřil, jsou témata věčně živá.

S touto hrou se nesetkáváte poprvé: před čtvrtstoletím jste v sousedním Zlíně ztvárnila titulní roli Bernardy Alby. Dnes hrajete její matku Marii Josefu. Každá z nich žije v jiném světě… Je některá z postav pro herečku náročnější? A změnilo se s časem Vaše vnímání obou žen?
Před léty, dík nápadu režiséra Drhy, jsem měla možnost zahrát si současně obě tyto role. Tehdy mi byla bližší Bernarda, u níž jsem se snažila chápat důvody jejího tvrdého jednání v minulých bolestných životních zkušenostech. Dnes se mi po ní nestýská. Marie Josefa je mi blízká nejen věkem. Láká mě hledat její složitou duši. Nevím, jestli se mi povede se k ní přiblížit, ale moc bych to jí i sobě přála. Držte mi palce!

Ve Slováckém divadle jste se před lety zapsala např. jako vynikající Maryša. Co pro Vás znamená návrat na prkna Slováckého divadla?
Návrat do Slováckého divadla je pro mě cesta zpět do laskavé náruče hnízda, ze kterého jsem před 56 léty vyletěla.

Eva Matalová v roli Marie Josefy,
foto Jan Karásek: