Jak jste se dostala k natáčení seriálu Okno do hřbitova?
Pozvali mě na casting do České televize v Brně, kde jsem se rovnou setkala i s panem režisérem Vladimírem Michálkem a vyšlo to.

Varovali vás, že vás čeká scéna s tarantulí, nebo jste se to dozvěděla, až při čtení scénáře?
Hned na castingu se mě zeptali, jestli mám strach z pavouků. Já jsem vtipkovala, že záleží na tom, jak je velký. Oni odpověděli, že je hodně velký, že je to tarantule! Lehce jsem zalapala po dechu, možná i mírně zbledla. Přesto jsem odpověděla, že se nebojím, protože jsem nikdy žádnou tarantuli neviděla. A ubezpečovala jsem je a vlastně i tak trochu sama sebe, že arachnofobií (strach z pavouků, pozn. red.) určitě netrpím.

Jakou roli jste tedy nakonec hrála?
Je to mladá, začínající popová zpěvačka, která moc dobře ví, kterých lidí se má držet, aby dosáhla svého vytouženého úspěchu. Pan režisér měl představu, že bych měla vypadat jako Lady Gaga. A to se myslím podařilo. (smích)

Jak natáčení probíhalo, dá se takové zvíře nějak ochočit?
Když došlo na natáčení scén s tarantulí, začala jsem být docela i nervózní. Je to přece jen zvíře a netušíte, jak se bude chovat. Já si ještě navíc něco načetla o tarantuli na internetu, což jsem samozřejmě neměla dělat.

Co jste se dozvěděla?
Tak například to, že kousnutí tarantulí může být nebezpečné pro člověka, který je na toto kousnutí alergický. Tak si říkám, výborně a jak to mám asi tak zjistit, jestli jsem alergická. Další zajímavostí bylo to, že tarantule málo kdy zaútočí, pokud je nažraná. Takže když mi ji přinesli ukázat, hned jsem se ptala, jestli ji dostatečně nakrmili. A ochočená určitě nebyla. Svého chovatele asi nějak pozná, ale že by poslouchala na slovo, to ne.

Existují nějaké fígle, díky kterým takové zvíře reaguje, jak si režisér přeje?
To byla jedna z prvních věcí, které mě zajímaly, protože ve scénáři to bylo popsáno tak, že ten pavouk leze po těle zpěvačky od kolene, přes stehno a bok. Pan chovatel to měl dokonale promyšlené. Foukal na Tarantuli teplý vzduch z fénu a tím ji tak směroval, kam má jít.

Bála jste se?
Potily se mi ruce a celá jsem se vnitřně chvěla. Štáb i můj herecký kolega Ladislav Kolář mi fandili a cítila jsem v nich velkou oporu. V duchu jsem si řekla, že to prostě musím zvládnout a zvládla jsem to. Když vám chodí tarantule po nahém těle, je to stejné, jako by vás někdo lechtal. Takže jsem měla trošku problém, abych se nesmála. Nakonec jsem si to natáčení náramně užila!

Takže jste byla nahá. Vy jste známá tím, že na jevišti splníte téměř všechna přání režisérů. Co byste neudělala před kamerou?
Těžké na to odpovědět. Já se asi nebráním ničemu, když to má v tu danou chvíli opodstatnění.

Co vás čeká ve Slováckém divadle?
Teď jsme začali zkoušet hru Egona Bondyho Cybercomics, v režii Kuby Macečka, na kterého jsem se nesmírně těšila a jsem moc ráda, že s ním můžu opět pracovat.

Divadelníci nabízejí předplatné na příští rok, ale ruku na srdce – mají předplatné i vaši nejbližší
Samozřejmě! A mám obrovskou radost, že to pochopili i mí kamarádi.  Nemůžou si to vynachválit a teď dokonce berou předplatné jako vánoční dárek pro své blízké. Takže to všechno má smysl. (úsměv)


(Zmiňovanou epizodu s názvem Pavouček seriálu Okno do hřbitova je možné pustit si i na webových stránkách České televize.)