Začněme otázkou téměř maturitní. Jaký máte vztah ke Karlu Čapkovi?
Uctivý.

To je rychlá odpověď. Jeho dílo se na českých jevištích v poslední době už moc často neobjevuje. Myslíte si, že je to škoda, nebo je jiná doba, do které se nehodí?
Když se poprvé v našich divadelních kuloárech spekulovalo o tom, že se v nové sezóně má na repertoáru objevit Válka s mloky, ptal jsem se proč. Proč právě tenhle prvorepublikový,  obstarožní kus? Ale mýlil jsem se. To očekávání katastrofy, ať už jakékoli, tak nějak visí ve vzduchu. Válka s mloky končí slovy: „Nad lesy svítá, ale pro koho?“ Doufám, že našim dětem určitě!

Válka s mloky v provedení Slováckého divadla ale není jen vzpomínkou na dobu, ve které román vznikl, je i velmi současná. Prozradíte, jakou aktualizaci režisér Gombár a dramaturg Vodička vymysleli?
Neprozradím, ale napovím. Náš příběh války s mloky je rámcován dobou přesně v den před mými osmnáctinami. V den, kdy můj rodný barák na Valachách praskl a sousedův byl za týden stržen.

Že by katastrofa, kterou napáchali právě mloci? Můžete říct něco o vaší roli?
Mám tu čest hrát s Vladimírem Doskočilem postavu pana Povondry. Přesněji řečeno jeho jakési alter ego. Jde o obyčejného pána, který za všechno může. Který si myslí, že on nese vinu za všechno „to“.

Se Slováckým divadlem poprvé spolupracuje režisér Gombár. Co na něj říkáte?
Je to takový subtilní chalan zo Slovenska, který ví, co chce. Jeho divadelní vidění a vnímání divadla je mně osobně blízké. A práce na jevišti mezi hercem a režisérem, to je s ním luxus.

Pracujete raději s osvědčenými režiséry, nebo jste spíše zvědavý na ty nepoznané?
Je mně to celkem jedno, jestli je osvědčený nebo nepoznaný. Důležité je, jestli mně dokáže nabídnout něco nového, jestli mě dokáže navést na cestičky herecky mnou neprošlapané. Strašně nerad se opakuju!

Slovácké divadlo v těchto týdnech nabízí předplatné na příští rok. Vím, že vaše rodina i přátelé je vlastní. Co byste vzkázal těm, kteří o něm zatím jen přemýšlejí?
Téměř každý den hrajeme. Každý den posíláme energii z jeviště do hlediště. Ač stejný titul, tak každá jeho repríza naprostý originál. Diváci, kteří tam ten večer sedí, zažijí během dvou až tří hodin něco, co už v životě nikdo nikdy neuvidí. V divadle tedy nabízíme jakousi exclusivitu, která se v křesle s televizním ovladačem dá jen stěží zažít. Nad čím tedy přemýšlet? Primáš Stašek z Míkovic už ho má!

Na který z titulů se osobně nejvíce těšíte vy a ve kterém byste si chtěl zahrát?
Egon Bondy – Cybercomics a chtěl bych hrát hlavní hrdinku Veru. Vera je totiž počítačový hacker (smích). A to je vše, co o té hře vím.