18. 4. 2014
Tereza Novotná prožila zvláštní začátek tohoto roku. Jistě jí udělalo radost, když se dozvěděla, že je mezi nominovanými na Cenu Thálie 2013, ale doslova šok přišel ve chvíli, kdy byla pozvána na závěrečný ceremoniál předávání cen, snímaný v přímém přenosu Českou televizí. Neboli - že je mezi třemi finalistkami a že šance na získání Ceny Thálie jsou opravdu reálné. Radost z toho mělo celé Slovácké divadlo. Vždyť to znamená, že práci nás všech někdo skutečně vnímá a uznává. I když se porota rozhodla udělit Cenu Thálie 2013 jiné herečce, radost Terezy i nás všech to nezmenšuje. Jaký byl onen slavnostní večer slovy Terezy Novotné?
Terezo, jak jsi prožívala den, v jehož závěru se předávaly Ceny Thálie?
Brzy ráno jsem vyrazila vlakem do Prahy, zúčastnila se živého vysílání rozhlasového pořadu Tobogán, pobrouzdala se po Praze, dala si chutný oběd, vyzkoušela si na generálce spolu s dalšími nominovanými celý pořad Ceny Thálie 2013, nechala se nalíčit, parádně učesat ... a pak už se šlo na věc. Po skončení jsem se se svými blízkými vypravila na "afterparty" na Žofín a pak do postele. Dlouhý krásný plný den to byl.
Jaké pocity tě provázely během večera samotného?
Moc jsem si to užívala, až když šlo do tuhého, vyskočil mi tlak hodně vysoko a srdce jsem měla opravdu až v krku, možná ještě výš.
A jak ti bylo, když už bylo jasné, že si Thálii neodvezeš?
Zvláštní bylo, že se dostavila úleva. To asi z toho, že už je to jasné a nemusím přemýšlet, co kdyby... V duchu jsem se připravovala celý čtvrt rok na tu chvíli, kdy to buď nedopadne nebo dopadne. Líto mi to přišlo až další večer, kdy jsem si uvědomila, že tím vlastně asi skončila nadobro inscenace Nora...no co už. Každopádně, samotná nominace mě na počátku ledna tak rozradostnila, že jsem neodešla s prázdnou. Ta radost ve mně zůstává a trvá. A pak ještě ta radost na začátku "všeho", kdy jsem se dozvěděla, že Noru budu hrát a ta radost, kdy jsem si připustila, že "něco" fakt vyšlo. A reakce diváků. A podpora od tolika lidí před vyhlášením...i po něm!!!
Ovlivnila tě nějak celá ta doba od chvíle, kdy ses dozvěděla, že jsi mezi třemi nominovanými pro závěrečný večer? Přineslo Ti to vše nějakou novou zkušenost pro život a pro Tvoji další práci?
Moje hlava pracuje na plné obrátky 365 dnů v roce... to by se sem nevešlo, co všechno mi za ty tři měsíce proběhlo hlavou. Spoustu nového jsem si uvědomila a spoustu jen potvrdila...že herec je rád pochválen, protože sám sebe nevidí a nemůže ocenit, má na to diváky a těch je tolik a tolik chutí a názorů...že by se lehčeji žilo, kdyby dokázal jen sám sobě uvěřit a neohlížel se na oči kritika...a stejně to udělá...a den mu trvá, než si přikáže, že to nevadí, že to každý vidí a myslí jinak...no vždyť říkám, bylo by toho opravdu moc na rozepisování. Zkrátka a dobře, děkuji Herecké asociaci za tuto zkušenost a i když nedělám divadlo ani pro ceny, ani pro peníze, budu se těšit zase někdy naviděnou, hihi.
Do jakého nového zkoušení se v nejbližší době pustíš? Těšíš se?
Po přemiéře Utíkej, Nituško! začnu spolu s kolegy a kolegyněmi zkoušet na Malé scéně kabaret (krabaret) "Fraška á la krab" od Milana Šotka a ač bych nechtěla nikoho opomenout nebo se dotknout, nejvíc se těším na choreografie a spolupráci s Martinem Packem, jehož jevištní tvorbu jako divačka obdivovatelka pozoruji už léta a chtěla jsem se s ním pracovně setkat. No jupííí!
A zkoušet novou hru na Malé scéně Tereza už začala…