Jak jste oslavil vstup do nového roku?
Odpočíváním v rodinném kruhu, sbíráním sil před závěrečným sprintem. Listopad i prosinec bývá v divadle vždy našlapaný a jsme týden před premiérou, je třeba sebrat síly.

Trávil jste v poslední době hodně volného času učením?
( smích) Když dostanu takový úkol, termín „volný čas“ zmizí. Chodím s rolí jak s outěžkem a i když nejsem v divadle nebo nad textem, pořád se to někde převaluje, připomíná, pracuje to vědomě i pod povrchem. Těžko se tomu uteče…

Jak na vás text Studny světců zapůsobil, když jste jej četl poprvé?
Po prvním přečtení jsem byl překvapený zápletkou, četl jsem to jako detektivku. A taky mě napadlo - jak se to dá hrát? Teprve opakováním se mi hra začala líbit víc a víc. Je to sevřený příběh, ne příliš zalidněný postavami, ale košatý jak strom. A o hloubce a spletitosti kořenů se můžeme jen dohadovat. Autor hry John Millington Synge znal důvěrně prostředí, mentalitu i způsob řeči venkovanů, kteří ve hře vystupují, pobýval mezi nimi a sbíral materiál několik let.

Prozradíte něco z děje i čtenářům?
Hra má zajímavou expozici, zápletku i překvapivé vyústění. Nebo jinak, jak chcete prozradit i neprozradit něco z detektivky?

Čeká vás postava nevidomého. Je těžké ji hrát? Jak na to jdete?
Takovou roli mám poprvé, měli jsme možnost popovídat si s nevidomou paní Mirkou Kneslovou, byla na čtené zkoušce. Některé scény jsem zkoušel na jevišti nejprve se zavřenýma očima. A tady mohou hodně pomoci takzvané "další oči", tedy pohled režiséra, dramaturgyně, choreografky, partnerů na jevišti a dalších kolegů.

Co byte chtěl, aby si ze Studny světců odnesli diváci? Jaké je hlavní poselství hry?
Hm, přál bych si, aby si diváci prošli kus cesty s našimi postavami, zkusili si uvědomit jiné vnímání vlastního života. A to, jak velký dar proti jiným někdy máme. A poselství už si jistě každý najde podle sebe, je jich tam dost.

Hrajete jednu velkou roli za druhou – jen v loňském roce to byly dvě zásadní postavy v Kočce na rozpálené plechové střeše a v Ceně facky. Kde pořád berete energii?
To je pravda, přišlo ke mně teď několik různých úkolů po sobě, díky za ně. Energie to potřebuje dost, to je pravda, nejlíp si dobiju baterky v lese, v přírodě a při nějaké manuální práci doma, nebo nad knížkou. Po Kočce na rozpálené plechové střeše jsem nachystal dříví na zimu, kdoví, co bude teď.

Občas vás zahlédneme i v televizi. Vím, že televize Nova připravuje do vysílání seriál Expozitura 2, kde hrajete velkou roli. Jak na natáčení vzpomínáte?
(smích) Ano, mám natočenou roli podnikatele Laufera, je to spíše větší epizodní role, dohromady jsem měl asi 5 natáčecích dnů. Byla to proti divadelnímu kolotoči příjemná změna, i když to ranní vstávání ve 4.00 a cestu na castingy a natáčení zrovna nemiluji. Naštěstí nám celkem přálo počasí a pohodový byl i přístup pana režiséra Chlumského. Dostal jsem se i na zajímavá místa natáčení, například na letiště v Ruzyni, k hráčům koňského póla a tak. A když se sejde dobrá parta kolegů, je o čem povídat. Nejvíc času jsem proklábosil s Mirkem Hanušem z Divadla v Dlouhé. To jsem ani netušil, že za pár měsíců se s ním potkám před kamerou znovu, v Českém století.

Slovácké divadlo se ve výborné kondici dožívá 70 let. Co byste mu rád popřál?
To, co všem divákům, hodně zdraví, hodně sil a nápadů do nového roku i dalších let.