Jak se vám teď, pár dnů před premiérou spí?
Čas do premiéry se dá počítat v hodinách. Takže spánku ubývá a hereckých nočních můr zcela klasicky přibývá. Navíc už dva dny nemůžu najít scénář, což mě lehce znepokojuje. Zkoušení nové hry je jako příprava na maturitu nebo státnice. Pořád nic, nic. Furt hromada času a týden před premiérou bác ho! Ale tak to má být. Ty nejlepší věci vznikají pod tlakem, a pokud se má zrodit legenda, musí to být v bolestech. (smích)

Velké role hrajete často, stačí vzpomenout Rychlé šípy, Donaha!, Nájemníci a další, ale v hlavní postavě jste se dlouho neobjevil. Jak jste reagoval, když jste se to dozvěděl?
Jé, to bylo doma radosti. Bylo to jak svatba a křtiny v jednom. Zabili jsme prase, pár králíků, napekli koláčky. Přijela celá rodina, slivovice tekla proudem. A večer jsme se společně podívali na Sluhu dvou pánů s Miroslavem Donutilem. Já jsem pak byl nucen ho až do časných ranních hodin napodobovat. Krásný den to byl, rád na něj vzpomínám.

Řeknete, o čem je komedie Sám na dva šéfy?
Jasně, Sám na dva šéfy je v podstatě Goldoniho Sluha dvou pánů, ale v moderním hávu. Odehrává se v Anglii šedesátých let, v mafiánském prostředí. Hemží se to tam všemožnou lidskou havětí, zabijáky, kuplíři, policajty. Je to období, kdy v Anglii ještě běžně fungovali pucfleci, sluhové, prostě takoví chlápci pro všechno. Jeden takový chlápek má ukrutný hlad a pro tresku a hranolky s hráškem je schopný udělat cokoliv. Tak přesně o tom je ta naše komedie a přesně toho chlápka hraju.

Hlavní role častokrát vyžadují nejrůznější dovednosti. Musel jste se něco speciálního naučit?
A víte, že ani ne? Ta moje postava je přesně jako já. Taky rád a hodně jím, mluvím rychleji, než přemýšlím, jsem ochota sama a stejně jako Francis, i já si o sobě myslím, že jsem vtipnější než všichni ostatní. A co se týká dovedností, tak Francis umí všechno to, co já. Na tohle si dávám pozor. Nemám rád, když postavy, které hraji, jsou chytřejší a šikovnější než já. (smích)

Už jste řekl, že komedie Sám na dva šéfy je vlastně moderní Sluha dvou pánů. Prozradíte ale i samotnou zápletku?
Mám prozrazovat zápletku něčeho tak profláknutého jako je Sluha dvou pánů, pardon Sám na dva šéfy? No dobrá. Jeden chlap se nechá ve stejný den najmout jako sluha dvou jiných chlapů, přičemž ten jeden chlap, kterému slouží, miluje toho druhého chlapa, protože.......to stačí, kdo to nezná, ať se přijde podívat. Ale přijďte i vy, co to znáte, budete mile překvapeni. Je to stejné, ale přitom úplně jiné, než byste čekali.

Slovácké divadlo uvádí hned několik úspěšných komedií, v níž hrajete – Nájemníci, Peklo v hotelu Westminster, 1+2=6 (Jeden a dvě je šest). Bude tahle v něčem jiná?
No, tak já pevně věřím, že bude minimálně stejně dobrá a stejně úspěšná. Jiná bude určitě. V žádné jiné komedii totiž nemáme živou hudbu. V Sám na dva šéfy ano! Je to pecka. Klavír, kytara elektrická i akustická a k tomu bicí. Je to komedie se zpěvy, takže živá hudba je velmi příjemným bonusem. Moc se těším.

Dá se studium tak velké role skloubit s rodinou?
Skloubit se dá všechno se vším. Je to jen o komunikaci a pochopení. Martina, (manželka, to nejlepší co mě mohlo potkat) moc dobře ví, co moje povolání obnáší. Naopak, když mám sem tam volno, tak mě vyhání do divadla, protože má strach, že mi ten čas strávený doma bude ve výsledku chybět a ona se pak za můj výkon bude muset stydět. Nerada se za mě stydí, kdo by taky rád, že jo? Snažím se nedělat jí ostudu. Snad se mi to daří.

Jak se vlastně má váš syn?
Jindříšek (syn náš nádherný, s manželkou to nejlepší co mě mohlo potkat) se má nádherně. Chtěl bych se mít jako on. Všechno je pro něj nové, nedávno objevil lopatku do krbu a pohrabáč, popel mu moc chutná, stejně jako hlína z květináčů.

Co vás čeká po komedii Sám na dva šéfy?
Po Šéfech mě čeká Macbeth, teda ne přímo Macbeth, i když jsem si na něj v duchu myslel. Ale jsem rád, že jsem tuto roli nedostal, museli bychom zabít další prase a to nemáme, takže by to bylo drahé. V Macbethovi pod režijní taktovkou Igora Stránského ztvárníme společně s kolegy Trčálkem a Kubáníkem každý asi šest rolí, takže nudit se rozhodně nebudeme.

Slovácké divadlo slaví 70. narozeniny. Co byste mu popřál?
Moje, naše milované Slovácké divadlo. Už sedmnáct let mám tu čest být tvou součástí a jsem moc vděčný, že tě mám. Přeji ti dobrou kondici, moudré vedení a ten nejlepší herecký soubor pod sluncem. Všechno z toho už máš, tak zbývá jen vydržet. Do stovky je to co by kamen dohodil.


David Vaculík
Není to ještě ani měsíc, co hodonínský rodák oslavil 37. narozeniny. Kromě Slováckého divadla jiné angažmá nepoznal. Na uherskohradišťská prkna vstoupil poprvé v roce 1998, kdy absolvoval brněnskou konzervatoř. Od té doby vytvořil přes šedesát postav a stál u zrodu trojice nejúspěšnějších inscenací, jež překonaly hranici sta repríz – tedy Rychlých šípů, muzikálu Donaha! a komedie 1+2=6. Kromě herectví se věnuje i moderování, známý je například ze slavných Jízd cimbálové muziky Harafice. A také z televizní obrazovky, diváci jej mohli vidět například v seriálu Podle práva, Rozsudek, Gympl s (r)učením omezeným. David Vaculík je ženatý, s manželkou Martinou mají ročního syna Jindřicha.