Jan Antonín Pitínský    
Básník, prozaik, dramatik, překladatel a divadelní režisér. Narodil se 30. října 1955 ve Zlíně. Dětství prožil v Pitíně, Částkově a v Luhačovicích, kde žije dodnes. Po absolvování gymnázia ve Zlíně (1975) a Střední knihovnické školy v Brně (1977) vystřídal řadu zaměstnání; pracoval jako pomocný dělník, vychovatel, malíř pokojů, malotraktorista, antikvář, závozník, nakonec jako knihovník ve Státní vědecké knihovně v Brně. Zakládal divadlo Tak-tak (1978), byl archivářem a inspicientem v Divadle na provázku (1978-1981), stál u zrodu Ochotnického kroužku (1985), kde působil jako autor a režisér (např. vlastní a Osolsoběho dramatizace Kafkovy Ameriky); po jeho sloučení s HaDivadlem a vzniku Kabinetu múz zde působil jako režisér (1990-1992). Spoluzaložil brněnské kulturní centrum Skleněná louka (1993) a podílel se na uměleckém vedení Divadla Na zábradlí (2001-2002).
Od roku 1990 se věnuje výhradně divadelní režii, spolupracuje s různými scénami po celé České republice i na Slovensku a dosud vytvořil přibližně 90 inscenací např. Sestra úzkost, Spřízněni volbou (Dejvické divadlo), Táňa, Táňa, Ritter, Dene, Voss, Divadelník (Divadlo Na zábradlí), Jób, Král Oidipus (HaDivadlo), Bloudění, Maryša, Markéta Lazarová, Naši furianti, Radúz a Mahulena, Konec masopustu (Národní divadlo v Praze), Město plné prachu, Rosmersholm (Národní divadlo v Brně), Osm a půl a půl, Její pastorkyňa, Proces, Hotel Viktoria, Smrt Hippodamie (Městské divadlo Zlín), Boží duha (Klicperovo divadlo, Hradec Králové), Nora (Divadlo v 7 a půl, Brno), Hvězdy nad Baltimore, Evangelium svatého Lukáše (Divadlo Husa na provázku), Kouzelný vrch (Divadlo v Dlouhé), Mariša (Divadlo A.Bagara, Nitra) a mnoho dalších. Vedle činohry režíroval též opery: Tristan a Isolda, Dalibor (Národní divadlo v Praze), Dido a Aeneas (Divadlo J. K. Tyla, Plzeň).
Se Slováckým divadlem spolupracoval poprvé v roce 2000 nastudováním nezapomenutelné inscenace Gazdina roba Gabriely Preiss ové, v níž Irena Vacková získala za ztvárnění titulní role cenu Thálie Českého divadla. S naším divadlem nadále pravidelně spolupracuje v inscenacích klasiky různého období, provenience i stylu (Bratři Karamazovi, Liška Bystrouška, Divá Bára, Cikáni).
Patří k absolutní inscenační špičce českého divadla, za své inscenace získal řadu prestižních ocenění: cenu Alfréda Radoka (Sestra Úzkost, Dejvické divadlo, 1995; Jób, HaDivadlo, 1996; Dido a Aeneas, Divadlo J. K. Tyla, 1998; Divadelník, Divadlo Na zábradlí, 1999), cenu Českého literárního fondu (Touha stát se indiánem, Studio Marta, 1991; Její pastorkyňa, Městské divadlo Zlín, 1995), cenu Sazky a Divadelních novin (Nora, Divadlo v 7 a půl, 2003; Liška Bystrouška, Slovácké divadlo, 2004) a slovenskou cenu Dosky (Ignorant a šialenec, Slovenské národné divadlo, 2006). V roce 2007 obdržel cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti divadla.
Z jeho psané autorské tvorby dosud knižně vyšlo: baletní libreto Pády (Q, Praha, 1993), „román“ Wolker a Bezruč (Petrov, 1995), dramata Matka, Buldočina (Krystal, 1995) a Ananas, Park, Pokojíček (Větrné mlýny, 1997), básnická sbírka Lulku tatíčkovi (Petrov, 2002). V roce 2010 vydalo nakladatelství Větrné mlýny soubor všech jeho autorských textů pod názvem Všecko napsané. Ze slovenštiny převedl román Rudolfa Slobody Láska a hru Armagedon na Grbu, ve vlastní samizdatové edici Žeň graefenbergská publikoval překlady polských aj. básníků, kupř. A. Bursy, T. Šalamuna, C. Norwida, E. Stachury, R. Wojaczka.
Pro ČT natočil dva krátké filmy: Z dopisů neznámého, pravděpodobně poručíka, známé, pravděpodobně kurtizáně (podle prózy M. Holmana) a Jundrov je krásnější než Kampa (básně o fotbalovém Brně).


Jana Hauskrechtová
Narodila se 3. prosince 1984 v Praze, vystudovala SPŠ textilní v Brně a katedru scénografie na pražské DAMU – inscenace Turista (režie: Lucie Ferenzová), Vévodkyně z Amalfi (režie: Filip Nuckolls), Médea (režie: Ewa Zembok) v Divadle Disk. Působí jako jevištní výtvarnice v různých divadlech u nás i v zahraničí: s režisérem Laco Adamikem a scénografem Milanem Davidem spolupracovala na inscenacích v Polsku – Manru (Opera Bydgoszcz, Opera Bytom), Carmen, Bohéma (Łódź), Král Ubu (Katowice), Operní silvestrovská noc (Warszawa), Kram z piosenkami (Częstochowa, Warszawa), Veselé paničky windsorské (Chorzów), Don Juan x 2 (Katowice, režie Ewa Zembok), Pan Twardowski (Warszawa, balet); Simon Bocanegra (Banská Bystrica), Kolonie (Divadlo Na zábradlí), O holčičce (MeetFactory), Noc bláznů (Divadlo Na Fidlovačce), Tarelkinova smrt (Komorní scéna Aréna, Ostrava), Život je sen (Divadlo J. K. Tyla, Plzeň), inscenace v Elliadově knihovně.
Dále se podílela na nezávislých inscenacích: Máj v Letohrádku Hvězda, Meating – účast na dánském divadelním festivalu v Aarsu.
Spolupracovala na filmech Ocas ještěrky, Den draka, Spojení.
V roce 2011 získala Cenu Josefa Hlávky.
Kromě práce v divadle i filmu ráda kreslí, věnuje se poezii, příležitostně fotografii.


Tomáš Jeřábek    
Narodil se 29. března 1992 v Brně do rodiny brněnských hudebníků a byl tak odmala veden ke tvůrčí umělecké činnosti. Od raného věku například účinkoval jako statista Národního divadla Brno a později i jako zpěvák dětského sboru Kantiléna, který také často při divadle působil. Kromě zájmu o hudbu se u něho rozvinul velký zájem o technické a řemeslné obory. Věnoval se elektrotechnice, práci s kovem a dřevem, ale samozřejmě také hudbě, kterou odmalička miloval. Tyto smíšené zájmy společně s Božím vnuknutím způsobily, že se Tomáš na konci povinné školní docházky rozhodl pro životní cestu varhanáře a varhanního improvizátora. Při studiu na SUŠ varhanářské v severomoravském Krnově se soustavně věnoval zařizování vlastní dílny, opravám harmonií a později i větších varhan, jejichž několik rozsáhlejších rekonstrukcí má již za sebou. V roce 2010 s ním byl natočen televizní dokument Úděl nadání. Po dobu studia v Krnově se neustále věnoval problematice praktické i teoretické stavby varhan, varhanní improvizaci, psychologii varhanního hlasu a také zahraničním stážím v Německu, Francii a Anglii. Stal se také laureátem několika významných pěveckých soutěží. Po úspěšném odmaturování se naplno vrhl na dráhu stavitele královského nástroje a založil vlastní firmu. Od ledna roku 2012 působí také jako umělecký poradce závodu Rieger-Kloss, Varhany Krnov.