15. 11. 2013
K dnešní derniéře Kalibova zločinu se nám podařilo zaznamenat odpovědi tří osobností na dvě otázky: 1) Prožils (prožilas) s Kalibovým zločinem téměř dva roky. Které chvíle byly pro tebe nejkrušnější a které nejšťastnější? 2) Jaké místo mezi tvými rolemi a inscenacemi tvoje role v Kalibově zločinu a inscenace samotná zaujímá? A sešlo se to krásně – Irena Vacková zastupuje prostor jeviště, Jiří Hejcman prostor mezi nebem (stropem) a zemí a to, do čeho jsou všichni přítomní oblečení, je dílem Evy Jiřikovské. S Kalibovým zločinem se dnes ale budou loučit úplně všichni – ti pro diváky viditelní i ti pro ně neviditelní. I diváci samotní. Obsaďte poslední volná místa a buďte mezi nimi (rezervujte ZDE…) A co odpověděla derniérová trojice?
Eva Jiřikovská: Chvíle s Kalibovým zločinem nebyly nikdy krušné, práce s panem Pitínským je vždy náročná, člověk myslí všemi smysly. Ale krásná. Nejhezčí je k tomu všemu přičichnout a pak se nechat intuitivně vésti... Snad jedině, když jsem tu knihu poprvé četla, to bylo těžko z toho příběhu, z toho, že mu nemůžete nějak pomoct, Vojtovi...
Na hře jsem pracovala výtvarně, což je překrásná role... Kalibův zločin zaujímá přední pozice, i vzpomínka na Cikány (Hotel U Kostničího kamene) je stále velice živá; a vždy když se pan Pitínský objeví, tak zaujímá přední pozici především on.
Jiří Hejcman: Jelikož mám v inscenaci dosti omezený výhled a to doslova (na hlavě mám punčochu, přes kterou vidím jen tmu) a pohybuji se pouze na úzké lávce o šíři několika centimetrů, tak nejkrušnější a zároveň nejšťastnější chvíle jsou ty, kdy se vydám přes lávku v některé ze svých ojedinělých pohybových kreací a dorazím na konec celý (lépe řečeno nesletím dolů). Zhruba do hloubky osmi metrů. Jak už jsem naznačil, role i inscenace zaujímá místo dosti vysoko!
Irena Vacková: V případě Kalibova zločinu se mi tyto chvíle vzácně slévají. Je to pokaždé 157 minut krušna a štěstí, to vše násobeno téměř dvěma lety. Už teď vím, že ve vzpomínkách to bude inscenace i role milovaná až slzotvorná.