Jen počkej Floridore, bude zabijačka!

Divadlo, které u nás nasadí přeslavnou Meilhakovu, Millaudovu, a hlavně Hervého operetu Mam´zelle Nitouche, vystavuje se podezření, že už neví, čím by divákům nadběhlo. Že by podlézavostí onemocnělo i hradišťské Slovácké divadlo, tomu se ovšem věřit nechce.
Jenomže: Kouzlu Nitušky - mezi divadelníky nikdo jinak klášterní chovance neřekne - podlehl třeba i Jiří Suchý, kmet zajisté ctihodný. Také jemu v roli Celestina a Floridora učaroval kdysi nesmrtelný Oldřich Nový. Než si tu dvojroli střihl sám.


Osm a čtyři

Můžeme se pak divit, že Nitouche už dvakrát omámila také slováckého principála Igora Stránského?! Nezůstal v tom sám. Jeho věrná dramaturgyně Iva Šulajová si sice odskočila do světa, zaskočil ji ale Stránskému generačně bližší dramaturgický brigádník Miroslav Potyka.
Sáhli po verzi mezigeneračně nadřazeného slovenského básníka a publicisty Ľubomíra Feldeka, bratislavského Jánošíka, co si to rozlil u starého gardisty Slobodníka i u boxera Mečiara. Jako čeští pravdoláskaři u taty Klause. Za verš: „Esesák sa objal s eštébákom“ Češi do Blavy emigrovat nemuseli, on do Prahy občas ano. Za pravdu mu dal až Štrasburk. Možná proto se jeho verze Mam´zelle Nitouche jmenuje Utíkej, Nituško! Sto padesát postav operety - tedy včetně pluku vojáků, klášterních řeholnic a pochybných kankánových tanečnic pařížského šantánu - Feldek scvrknul do sedmnácti jednajících postav hraných osmi herci, a k tomu pro krásu nechal čtyři tanečnice představující chovanky, herečky a vojáky.
Stránský tu skupinku tvořenou Denisou a Nitouche (Klára Vojtková), Floridorem a Celestinem (Tomáš Šulaj), Matkou představenou a Majorem (Martin Vrtáček), Corrinou, Inspektorem a Champlatreuxem (Jiří Hejcman), Dirigentem a Násilníkem (David Vacke), Intendantem a Kulisákem (František Procházka), Prvním tragédem a Kulisákem (Petr Leška), Prvním milovníkem a Kulisákem (Igor Stránský ml.) moc hezky rozsel po jevišti.


Zrušte Hradiště i Zlín

Nituška je to jako vyšitá - se všemi srdceryvnými áriemi a zápletkami, jejichž popularita trvá už sto třicet let! Ostatně když zpívá slovácká Thálie Šulaj „pro divadlo Floridor, pro dívčí ústav Celestin...,“ mží se oči divaček skoro stejně, jako když na jevišti v té roli srdce rozdávali Nový nebo Suchý. Hejcman, Vrtáček nebo Vacke oplývají čaromocí skoro stejně podmanivou jako nedostižná Vojtková v titulní roli. Moravští Slováci mají zkrátka inscenaci, která nevybočuje z řady jejich kouzel, kterými si podmaňují publikum, o jehož oddanosti a věrnosti neví nic jenom kritici pražské a brněnské provenience. A také pitomci, které furt dráždí stihomam, jak mít na východě Moravy jen jedno ze dvou setrvale nejlepších divadel v Česku.

Slovácké divadlo Uherské Hradiště - Ľubomír Feldek: Utíkej, Nituško! (parafráze operety Mam´zelle Nitouche na motivy Henrika Meilhaca, Alberta Millauda s hudbou Florimonda Rongera - Hervé). Přeložil Vojtěch Vacke. Režie Igor Stránský, dramaturgie Miroslav Potyka, výprava Jaroslav Milfajt, převzatá hudební nahrávka Divadla A. Bagára Nitra (dirigent Štěpán Koníček, hudební režie Jiří Zobač), hudební nastudování Josef Fojta, choreografie Jitka Josková. Premiéra 12. dubna, psáno z reprízy 14. dubna 2014.