Podívali jste se v rámci zkoušení i na filmovou verzi s Jiřinou Bohdalovou a Jaroslavem Moučkou? Pokud ano, jak se vám líbila?
Ne, kdepak. Každý jdeme svojí vlastní cestou. Ono by nás to totiž mohlo svádět k tomu, že budeme kolegy z televizní inscenace podvědomě napodobovat, a to by byla škoda. To zpracování, o kterém mluvíte, ale znám. Pamatuji si je z doby, když jsem byl ještě kluk a shodou okolností je opakovali i nedávno. Naštěstí jsem ještě nevěděl, co budu v našich Dalskabátech hrát, takže jsem se jen bavil, protože jde hlavně o pohádkovou komedii.

Nevolal jste paní Květě Fialové, vaší současné herecké partnerce v inscenaci Harold a Maude, aby se dívala? Hrála Dorotku. Povídali jste si o tom?
Ano, hned jsem jí telefonoval, protože ona si televizi nezapíná. Maximálně zvířátka, ale to si vypíná zvuk a představuje si, že je mezi nima v přírodě. Ale abych se vrátil k vaší otázce – vlastně jsme si o té inscenaci moc nepovídali. Bavili jsme se o tom, jak je důležité, aby se hra hrála s nadsázkou a s humorem, ale jinak paní Květa vzpomínala hlavně na kolegy. Vyprávěla mi o panu Bláhovi, který hrál Lupina, hezky mluvila o výkonu paní Bohdalové a dostali jsme se i k dalším hercům. To já mám vždycky nejradši, když začne vzpomínat. Co já se všechno dozvím!

jako Harold v komedii
Harold a Maude,
foto Jan Karásek:


Na jaké změny a vylepšení se mohou diváci těšit oproti klasickému provedení? Všimla jsem si v obsazení, že čerti mají vysokoškolské tituly…
Pokud diváci čekají inovace, tak je asi zklamu. Bude to česká klasika se vším všudy. Takže čerti budou mít rohy i ocas, kovář bude bušit do opravdové kovadliny, když dá Honza Mančince pusu, tak to taky nebude jen jako, snad ty buchty, co je má tak rád Trepifajksl, budou jediné umělé, ale to diváci nepoznají. A ty vysokoškolské tituly jsou předepsány panem Drdou. Asi miloval právníky.

Pohybová spolupráce na inscenaci je dílem Jitky Joskové, herečky SD. Jak se to „přihodilo“?
To vy asi nevíte, ale Jitka není jen výtečná herečka, ale miluje nejrůznější podoby tance a pohybu. Hostuje například v brněnském Národním divadle v inscenaci Tančírna, absolvuje nejrůznější taneční kurzy, takže k tomu má blízko. A dokonce ovládá jakési bojové umění. Nevím přesně, o jaké jde, ale to mi nevadí. Nejdůležitější je, že když s ní jdu večer po ulici, tak se nebojím, protože Jitka by mě před darebáky dobře mířenými kopy uchránila.

Údajně máte v této hře nejvíce textu, jak jste se s tím popasoval? Můžete třeba prozradit nějaký fígl, díky kterému se dá text naučit?
Teď jste trefila hřebík na hlavičku. Samozřejmě, že se učím. Zrovna včera jsem šel spát až v jednu hodinu, jak jsem si pořád dokola opakoval text, ale kolegové tvrdí, že to není pravda. Protože na jevišti občas něco řeknu svými slovy, občas něco neřeknu vůbec, oni šílí, já se jim pak omlouvám a před diváky předstírám, že je to můj umělecký záměr. I když co je to za záměr – jakmile herec říká něco, co není ve scénáři? Autor se s tím chudák dřel, vážil každé slovo a pak přijdu já, blbec bez paměti a kde byl národní umělec Jan Drda?

Jak se vám hraje postava, která má vlastně dvojí identitu? A jsou vám obecně bližší klaďasové, nebo bídáci?
Hraju čerta, kterého pekelný kníže pošle na svět, aby v roli faráře nadělal mezi lidmi trochu hříchů. Většina herců říká, že záporné postavy se hrají snadněji. Já jsem jednu takovou před časem hrál v Maškarádě pod vedením ruské režisérky Oxany Smilkové a ta mě trápila tak strašně, až jsem pochopil, že zahrát roli dobře, je těžké z podstaty. A je úplně jedno, jaká je. Takže i při Dalskabátech jsem s rolí hodně boxoval. Ale je krásná. Mám kolem sebe výtečné kolegy, nasmějeme se a dokonce budu na jevišti i jíst, tak mám obstaráno takových čtyřicet večeří.

jako Kazarin v Maškarádě,
foto Milan Zámečník:


Bál jste se jako malý čertů? A jakou pohádku jste měl nebo máte nejradši?
Ano, bál jsem se moc. Maminka už pak ani žádné domů nepouštěla, protože pokaždé jí zůstal doma koktající syn s množstvím tiků, které odstraňovala až do listopadu. Za čtrnáct dní byl ale zas Mikuláš a bylo to zpátky. Takže mojí nejoblíbenější pohádkou byl Bráška Lajdáček. A pak Uprchlík na ptačím stromě od Ondřeje Sekory. To bylo o papouškovi, pták mi připadal sympatický a neškodný už od dětství a to mi vydrželo.

Dalskabáty jsou spíše podívaná pro děti, proč by na ně měli přijít i dospělí?
Ale kdepak, to je hlavně pro dospělé. Víte, ono je někdy dobré dospělým ukázat věci opatrně, klidně, aby se nevylekali a aby je uměli pochopit. Každý si bude myslet, že rohatí jsou pohádkové postavy, ale když odejdou z naší komedie, tak možná pochopí, že čerty máme v sobě všichni. A že je dobré s nimi bojovat, aby bylo víc dobra.

jako farář Ignác Loula v komedii
Dalskabáty hříšná ves aneb
Zapomenutý čert, foto Jan Karásek: