Není náhodou, že se záhy po roce 1948 ocitnul na soupisu zakázaných autorů, ale příznačně nebyl dostatečně uznán ani novým „demokratickým“ režimem po roce 1989, na němž viděl – dříve než mnozí jiní – řadu vad a nedokonalostí, jež kritizoval velmi otevřeně a nekompromisně, načež se po rozpadu federativního Československa na protest odstěhoval do Bratislavy, kde také dožil.
Bondyho román, jehož dramatizaci pro naše divadlo vytvořil známý dramatik Roman Sikora, s jehož autorským rukopisem se slovácké publikum setkává poprvé, je trochu parodickým příspěvkem do nejnovějšího žánru vědecko-fantastické literatury (přesněji řečeno subžánru cyberpunkové literatury). Děj odehrávající se v blízké budoucnosti - přesněji roku 2046 - nás zavede mezi profesionální hackery (softwarové specialisty, kteří se živí pronikáním do počítačových programů a do virtuálního světa - „cyberprostoru“).

O čem román vypráví?

Hlavní hrdinka Vera, česká černoška žijící v Praze, je pro tuto práci najata jakousi zprvu blíže neurčenou opoziční komunitou (anebo samotnou Mafií, která v té době vládne nad Evropu a částí západního světa?). Leč, tento vynikající „kšeft“ se záhy stává i jejím životním osudem. Vera proniká do systému globálních mafiánských hráčů a rozluští kód, jenž ji přivede ke zprávě o připravované genocidě části lidstva. Ta má totiž – jak praví plán - nejbohatší vrstvě zajistit definitivní velmocenské postavení. Vera se však záhy ocitá v jejich „hledáčku“ a nezbývá jí, než prožít zbytek života na útěku. Její vlastní románový život je tak postupným vhledem do světa globální mafie, do světa, v němž definitivně zvítězily peníze i absolutní moc, a kde lidská existence znamená jen to, co určí ti nejmocnější. Tedy nic. Přitom poznává ilegální „disidetskou“ komunitu pokoušející se genocidě zabránit, seznamuje se s pozoruhodnými vzdělanými lidmi, kteří ještě věří v humanismus a demokracii a postupně v sobě objevuje dosud neznámou Veru.

Antiutopický pohled Egona Bondyho na soudobý globální hospodářsko-politický systém je útočně sarkastický, je líčen bez iluzí a v temných barvách... Je současně výsměchem ideologii „volného trhu bez přívlastků“, logickým domyšlením toho, co se může stát, když lidé vše podřídí zisku a mechanismům peněz. Inscenace tak navazuje na jednu z dramaturgických linií, která ve Slováckém divadle zastupovali například Gogolovy Hráči,  hudebně-dramatická inscenace Kdyby tisíc klarinetů (v laskavé poetice divadla písniček) a pokračovala nedávno Gombárovou Válkou s Mloky.