Byl to první opravdu jarní den v polovině března, sluníčko už mělo sílu a dávalo o sobě znát, když jsme využili pozvání Jiřího Suchého, nasedli do auta a za pár hodin už seděli v hale střešovické vily principála divadla Semafor, s výhledem do zahrady a na dejvické činžáky. Potřebovali jsme domluvit s Jiřím Suchým výstavu grafik ve Slováckém divadle, pozvat ho na premiéru Klarinetů a především pak probrat některé detaily tohoto specifického divadla písniček, které jeho autor důsledně nazývá „leporelem“. Ten nahraný úryvek našeho setkání nevydá na plnohodnotný rozhovor, ale pár zlomků z našeho dialogu nabízíme čtenářům, jako ochutnávku z jedné příjemné návštěvy. Záměrně přitom Suchého řeč necháváme v původní hovorové podobě, aby i na vás dýchla plná autenticita...