S tebou mě baví svět, Létající Čestmír, Černí baroni, Četnické humoresky, Zlatíčka – všechny tyto a mnohé další názvy filmů a televizních pořadů mají společné jedno jméno. Václav Postránecký. Dnes je členem pražského Národního divadla, ale nikde se netají tím, že na začátku šedesátých let začínal ve Slováckém divadle. Jak na své první kroky u profesionálního divadla vzpomíná? Prozrazuje v exklusivním rozhovoru.

Když Slovácké divadlo získalo titul Druhé nejlepší divadlo v Česku a půl roku poté i ocenění pro největší divadelní událost sezóny, slíbilo, že neusne na vavřínech a i nadále bude divákům nabízet to nejlepší, co je možné u nás vidět. Zdá se, že slib drží. A všímají si toho nejenom diváci, ale i ministr kultury.

Pouze čtyři roky jí stačily na to, aby si získala obecenstvo i kritiky. Řeč je o herečce Jitce Joskové. A jak mladou herečku vidí kolegové a publicista Jiří Černý?

Málokteré divadlo zažije, aby se u něj během pěti let už potřetí zabydlel štáb České televize kvůli záznamu jeho inscenace. Slováckému divadlu se to podařilo. Po Gazdině robě a Bratrech Karamazových televize v Uherském Hradišti natočila Lišku Bystroušku, která byla minulý týden vyhlášena Největší činoherní událostí sezóny. V sobotu ji od 20.00 uvede ČT2.

Přesně před rokem jste začal zkoušet hru Liška Bystrouška a hned na první zkoušku jste se s herci vypravil do Bílovicí u Brna, kam Těsnohlídek zasadil její děj. Jak vás to napadlo? To beru jednak jako rozmar, který mi byl milý, a také jsem toho v Bílovicích u Brna mnoho prožil a věděl jsem, že to bude milé i ostatním. Myslím, že je velice působivé vidět ta místa, Janáčkův pramen, kde jsou v notách z mědi odlity úryvky z jeho opery Liška Bystrouška, dojemný pomníček Lidušky, děťátka, které Těsnohlídek s přáteli našel opuštěné o Vánocích v zimě.