Slovácké divadlo si libuje - diváků stále přibývá

Na podzim loňského roku rozpoutalo Slovácké divadlo největší kampaň k předplatnému za celou dobu jeho historie. Celý region byl zasypán plakáty a letáky s motivem obličeje seskládaného z kousků tváří herců uherskohradišťského souboru. „Chtěli bychom oslovit ještě větší počet diváků, než doposud,” tvrdili v divadle. Všichni však věděli, že po rekordním 25% navýšení v předchozím roce, to nebude snadné. Jak nakonec výsledky dopadly?

David Vacke: Hraní mě baví víc než inspice

Málokterý z diváků si umí představit, jakých profesí je třeba pro zdárný průběh divadelního představení. Kromě herců, režiséra a dramaturga jsou zapotřebí rekvizitářky, garderobiérky, maskérky, krejčové, jevištní technika, osvětlovači, zvukaři, nápověda, ale také zvláštní profese pojmenovaná inspice. Ve Slováckém divadle ji plní Tereza Novotná a David Vacke. Druhý jmenovaný se jí věnuje už pěknou řádku let. A u toho stačí i hrát na jevišti. Vzpomeňme například Mirka Dušína z Rychlých šípů, Moderátora v Kytici či striptéra Chippa v nejnovějším muzikálu Donaha! Jak to všechno dohromady zvládá?

Tři otázky pro ředitele divadla Igora Stránského

V jednom z rozhovorů jste se k dramaturgii divadla vyjádřil, že pro sestavení dobrého dramaturgického plánu nepotřebujete zvláštní klíč, protože „Osvědčená praxe zkušených a dobrých principálů je, že na experiment tedy na náročný titul si musím vždy vydělat "kasaštykem".” Považujete se spíš za principála než ředitele? Vaše výsledky mluví o tom, že víte, co děláte.

Festivalový maratón začíná

Divadelní maratón – tak by mohla být nazvána smršť festivalových prezentací, která v nejbližších dnech čeká divadelníky Slováckého divadla. První z festivalů navštíví herci dnes. V Olomouci uvedou Lišku Bystroušku. Strhující Pitínského inscenaci bylo možné zatím vidět jen na domácí půdě uherskohradišťského divadla. To se změní dnešním dnem.

Bejby zazpívá naposledy

Narodil se v roce 1981 ve Zlíně. Vystudoval brněnskou Konzervatoř, ve Slováckém divadle je v angažmá od roku 2001, jmenuje se Jiří Hejcman. Hraje na elektrickou a klasickou kytaru a na bicí. Ve Zlíně míval dokonce svou kapelu. Když končil základní školu, vyplnil si přihlášku na uměleckou školu řezbářskou v Luhačovicích. „Někdy si říkám, proč jsem tam nešel. Mohl jsem sedět na Karlově mostě a řezat nějaké panenky,” říká. V pátek se naposledy objeví na scéně uherskohradišťského divadla jako Bejby v Šakalích létech. Ta role byla do jisté míry zlomová. Příležitost, kterou mu tenkrát režisér Balaš svěřil, využil stoprocentně.

Stránky

Přihlásit se k odběru Slovácké divadlo RSS